příběhy rodů

Viktor Mayer a továrna na nábytek

Nejmladší syn truhláře Michaela Mayera postavil velkou pražskou továrnu na nábytek, dodával stolařské práce pro Národní muzeum – a po třiceti letech stál před soudem pro úpadek.

Nejmladší syn z truhlářské rodiny

Viktor Ferdinand Mayer se narodil 30. května 1841 v Praze II, v domě čp. 974, jako nejmladší syn truhlářského mistra Michaela Mayera a Barbory roz. Domašínské. Pokřtili ho druhý den u Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici. Truhlářem byl jeho otec, děd i praděd – Viktor řemeslo převzal také. Jeho starší bratr Adolf je náš přímý předek (příběh Mayerových).

Křest Viktora Mayera 1841 Křestní matrika 1841: Viktor Ferdinand, syn truhláře Michaela Mayera

Od dílny k továrně (1868–1897)

Vlastní truhlářský závod si Viktor založil v roce 1868 a patnáct let ho vedl sám. V roce 1872 se oženil s Marií Němcovou. V roce 1883 přibral za společníka čalouníka a dekoratéra Josefa Fitzka, který předtím pracoval jako disponent u známé firmy Röhrs a do podniku vložil 20 000 zlatých. Tak vznikla firma „Viktor Mayer & Fitzek“. Práci si rozdělili: Viktor vedl výrobu nábytku a peníze, Fitzek čalounické a dekorační práce a jednání se zákazníky.

Továrna stála v Petrské ulici v domě čp. 1168 („u Píčků“ neboli „u Palířů“), sklad vzorů a kancelář měla firma na nároží Ferdinandovy (dnes Národní) třídy a Mikulandské ulice. V nejlepších letech zaměstnávala 64 lidí.

Katalog Jubilejní výstavy 1891: inzerát firmy Viktor Mayer & Fitzek Inzerát firmy v katalogu Jubilejní výstavy 1891

Truhlářské práce pro Národní muzeum. Když se v 80. letech stavěla nová budova Národního muzea na Václavském náměstí, byla firma mezi truhláři, kteří pro stavbu pracovali. Zemský výbor jí do listopadu 1887 vyplatil 4 398 zlatých 26 krejcarů „za práce truhlářské“.

A když byla budova hotová, firma pomáhala i se zařízením. Zemský výbor jí v říjnu 1891 svěřil část nábytku do místností nové budovy, v dubnu 1892 nábytek pro sbírku pečetí a archeologickou sbírku a u Mayera & Fitzka koupil i záclony a koberce do zasedací síně. V červnu 1892 přibyly skříně a stolky pro mineralogickou a numismatickou sbírku. Vždy šlo o zakázku rozdělenou mezi několik pražských truhlářů, takže nevíme, které kusy jsou právě od Viktora.

Národní listy 27. 4. 1892: nábytek pro sbírky muzea a záclony a koberce do zasedací síně Národní listy 27. 4. 1892: „Záclony a koberce pro zasedací síň zakoupeny byly u firem: Mayer & Fitzek a Hynek Gottwald“

Technické listy 1888: splátky za stavbu Národního muzea, položka 19 – firma Victor Mayer a Fitzek Technické listy 1888: „Firmě Victor Mayer a Fitzek za práce truhlářské – 4.398·26 zl.“

Stávka truhlářů 1889. V srpnu 1889 stávkovali pražští truhlářští pomocníci. Mayer a Fitzek patřili k majitelům, kteří jejich požadavkům vyhověli – shromáždění stávkujících to přijalo provoláním „Sláva“.

Národní listy 14. 8. 1889: firma Mayer a Fitzek vyhověla požadavkům dělníků Národní listy 14. 8. 1889: „firma Mayer a Fitzek vyhověla požadavkům dělníků“

V roce 1885 Viktor také prodal dům svých rodičů čp. 1342 v Příčné ulici herci Národního divadla Antonínu Vávrovi za 39 000 zlatých.

Úpadek (1897–1900)

Od roku 1897 šla firma rychle dolů. Za dva roky klesl počet dělníků na dvacet. Podle společníků to mělo několik příčin:

V únoru 1900 byl na firmu i na oba společníky vyhlášen konkurs. Dluhy dosáhly 302 039 korun u 145 věřitelů – z Prahy, Vídně, z Německa i z Paříže.

Národní listy 3. 2. 1900: konkurs firmy Viktor Mayer a Fitzek Národní listy 3. 2. 1900: konkurs firmy

V červenci 1900 se v exekuční dražbě prodal i tovární dům v Petrské ulici – patřil Marii Mayerové (nejspíš Viktorově ženě) a konkursní podstatě firmy. Odhad byl 115 935 korun, dům se prodal za 95 000 korun.

Katolické listy 19. 7. 1900: dražba domu čp. 1168 v Petrské ulici Katolické listy 19. 7. 1900: dražba domu „u Píčků“ čp. 1168

Už v říjnu 1900 měla v bývalé továrně sklady jiná firma – akciová společnost Alfa-Separator, která zařizovala mlékárny: „Naše sklady nalézají se nyní v Petrské ulici číslo 1168-II.“

Národní listy 25. 10. 1900: Alfa-Separator má sklady v Petrské ulici čp. 1168 Národní listy 25. 10. 1900: inzerát firmy Alfa-Separator

Před soudem (1901)

  1. února 1901 stáli 59letý Viktor Mayer a 54letý Josef Fitzek před čtyřčlenným senátem trestního soudu, obžalovaní z zaviněného úpadku. Soud vyslechl jejich vysvětlení – nízký odhad zásob, bouře, změny módy, neplatiče i Viktorovu nemoc – a uznal je za správné. Oba byli obžaloby zproštěni.

Právo lidu 25. 2. 1901: Úpadek veliké firmy Viktor Mayer a Fitzek Právo lidu 25. 2. 1901: historie firmy a obžaloba

Právo lidu 26. 2. 1901: rozsudek osvobozující Právo lidu 26. 2. 1901: „Soud … vynesl u obou obžalovaných rozsudek osvobozující.“

Konec v Jičíně

Viktor pak odešel k dceři Marii, která se provdala za gymnaziálního profesora Antonína Rabana do Jičína. Zemřel tam 25. září 1908 jako „soukromník“ v 67 letech.

Úmrtí Viktora Mayera v Jičíně 1908 Matrika zemřelých Jičín 1908

Řemeslo, které Mayerové v Praze předávali z otce na syna nejméně od 18. století, tak s Viktorovou továrnou skončilo. Druhá rodinná firma – „U Štajgrů“ jeho nevlastního bratra Václava – přežila do 20. století.

Další příběhy rodů

Příběh ZelenkovýchOd chalupníků z Nové Vsi a tkalců z podkrkonošské Lomnice přes vesnické učitele na Mělnicku až po pražského dispečera – sedm generací a jedno jméno, které se cestou změnilo ze Zelinky na Zelenku.Příběh PokornýchVojenský muzikant z Křenku, sedmnáctiletá nevěsta z moravských Koryčan, drogista ze Žižkova a učitelka, která nikdy neopustila rodinu – tři generace Pokorných mezi Brandýsem a Kunraticemi.Příběh MrzenůSedláci od Milevska, deset dětí na statku v Rohozově a řezník, který odešel do Prahy – Mrzenovi od Něžovic až po žižkovskou modistku Vlastu.Příběh BendovýchFamilianti z Kluků, syn, který se stal řídícím učitelem, krejčovská dcera z Veltrus a vdova z Ondřejova – rod babičky Jaroslava Zelenky.Příběh HeřmanovýchEvangelický švec a vysloužilec, katolická mlynářka z Kutné Hory, hajný z Vápna a švadlena z Bubenče – rod Boženy Heřmanové, babičky Jiřího Zelenky.Příběh MayerovýchPražští truhláři, dvojčata ze Spálené ulice, obchodník, který skončil v Drážďanech, a jeho syn – raněný desátník, který dal své jméno cizí dívce.Příběh ŠišmovýchKovářův syn z Nedvědic, domkáři z Koryčan, dva hroby v jednom roce a sirotek, který odešel do Prahy – moravská větev Pokorných.Příběh KotkovýchSedláci z Vinoře, chalupníci z Ostrova a rolníci ze Záp u Brandýsa – rod Anny, matky Vlasty Mrzenové, která se ve dvaatřiceti vdala za žižkovského uzenáře.Příběh Ledvinů a ŠírůChalupníci a familianti ze Stránky u Brandýsa – sousedé z čísel 10 a 14, mladá vdova, která se vdávala třikrát, a dvě svatby, které spojily Ledviny s Kotky.Příběh SrbkovýchSedláci z Předboje čp. 5, ovčáci Kotrbové a dvě století na jednom statku – nejstarší doložená větev rodokmenu.Příběh ČapkůZe Záluží na Ovčínek – jak se rod Čapků usadil na statku v Rohozově u Chyšek a hospodařil na něm přes sto let, až statek přešel na Koutníky a Mrzeny.Rohozov a statek OvčínekMalá ves u Chyšek, kde se za tři sta let sešli svobodníci, poddaní sedláci, podruzi, Židé i rytíři – a kde na statku čp. 5 hospodařili Čapkové, Koutníci a Mrzenovi. Podle Kroniky Rohozova.Kaudelkové z KosmonosRychtář Pavel, zahradníkova dcera ze zámecké zahrady, baráčník Vojtěch a domkáři Dutíkové z Bradlce – nejstarší větev Heřmanových, sahající až do roku 1673.Klementové z Budohostic a VeltrusSvobodníci z Budohostic, porodní bába Anna, knížecí myslivec Vacek a krejčí Jan z Veltrus – rod Marie Klementové, babičky Jaroslava Zelenky.Havláskové z DobřemilicKoutníci, kterým se říkalo podle chalupy, sedlák Jan z Přeštěnic a dva pohřby v jednom jaru – rod Kateřiny Koutníkové, prababičky Vlasty.Veškrnové a Černí z KřenkuRychtáři a sedláci z vesnice u Staré Boleslavi – pět generací od svatby v roce 1694, dva Josefové Veškrnové, otec, který zemřel šest dní po křtu syna, a kmotra ze špitálu.Šorfové a Svatí z PeckyRychtářův syn ze Žďáru, dvě sestry Pokorné z Nové Vsi, tkalci z Pecky pod Kozákovem a svatba, ke které bylo třeba povolení konzistoře.