Viktor Mayer a továrna na nábytek
Nejmladší syn truhláře Michaela Mayera postavil velkou pražskou továrnu na nábytek, dodával stolařské práce pro Národní muzeum – a po třiceti letech stál před soudem pro úpadek.
Nejmladší syn z truhlářské rodiny
Viktor Ferdinand Mayer se narodil 30. května 1841 v Praze II, v domě čp. 974, jako nejmladší syn truhlářského mistra Michaela Mayera a Barbory roz. Domašínské. Pokřtili ho druhý den u Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici. Truhlářem byl jeho otec, děd i praděd – Viktor řemeslo převzal také. Jeho starší bratr Adolf je náš přímý předek (příběh Mayerových).
Křestní matrika 1841: Viktor Ferdinand, syn truhláře Michaela Mayera
Od dílny k továrně (1868–1897)
Vlastní truhlářský závod si Viktor založil v roce 1868 a patnáct let ho vedl sám. V roce 1872 se oženil s Marií Němcovou. V roce 1883 přibral za společníka čalouníka a dekoratéra Josefa Fitzka, který předtím pracoval jako disponent u známé firmy Röhrs a do podniku vložil 20 000 zlatých. Tak vznikla firma „Viktor Mayer & Fitzek“. Práci si rozdělili: Viktor vedl výrobu nábytku a peníze, Fitzek čalounické a dekorační práce a jednání se zákazníky.
Továrna stála v Petrské ulici v domě čp. 1168 („u Píčků“ neboli „u Palířů“), sklad vzorů a kancelář měla firma na nároží Ferdinandovy (dnes Národní) třídy a Mikulandské ulice. V nejlepších letech zaměstnávala 64 lidí.
Inzerát firmy v katalogu Jubilejní výstavy 1891
Truhlářské práce pro Národní muzeum. Když se v 80. letech stavěla nová budova Národního muzea na Václavském náměstí, byla firma mezi truhláři, kteří pro stavbu pracovali. Zemský výbor jí do listopadu 1887 vyplatil 4 398 zlatých 26 krejcarů „za práce truhlářské“.
A když byla budova hotová, firma pomáhala i se zařízením. Zemský výbor jí v říjnu 1891 svěřil část nábytku do místností nové budovy, v dubnu 1892 nábytek pro sbírku pečetí a archeologickou sbírku a u Mayera & Fitzka koupil i záclony a koberce do zasedací síně. V červnu 1892 přibyly skříně a stolky pro mineralogickou a numismatickou sbírku. Vždy šlo o zakázku rozdělenou mezi několik pražských truhlářů, takže nevíme, které kusy jsou právě od Viktora.
Národní listy 27. 4. 1892: „Záclony a koberce pro zasedací síň zakoupeny byly u firem: Mayer & Fitzek a Hynek Gottwald“
Technické listy 1888: „Firmě Victor Mayer a Fitzek za práce truhlářské – 4.398·26 zl.“
Stávka truhlářů 1889. V srpnu 1889 stávkovali pražští truhlářští pomocníci. Mayer a Fitzek patřili k majitelům, kteří jejich požadavkům vyhověli – shromáždění stávkujících to přijalo provoláním „Sláva“.
Národní listy 14. 8. 1889: „firma Mayer a Fitzek vyhověla požadavkům dělníků“
V roce 1885 Viktor také prodal dům svých rodičů čp. 1342 v Příčné ulici herci Národního divadla Antonínu Vávrovi za 39 000 zlatých.
Úpadek (1897–1900)
Od roku 1897 šla firma rychle dolů. Za dva roky klesl počet dělníků na dvacet. Podle společníků to mělo několik příčin:
- po pražských bouřích v prosinci 1897 přestali nakupovat zákazníci ze severních (německých) Čech – škoda aspoň 60 000 korun;
- móda nábytku se rychle měnila – staroněmecký sloh, baroko, empír, anglický nábytek, secese – a neprodané kusy se musely prodávat se ztrátou;
- několik odběratelů zkrachovalo a nezaplatilo;
- Viktor byl několik let nemocný, léčil se v Karlových Varech a v závodě chyběl.
V únoru 1900 byl na firmu i na oba společníky vyhlášen konkurs. Dluhy dosáhly 302 039 korun u 145 věřitelů – z Prahy, Vídně, z Německa i z Paříže.
Národní listy 3. 2. 1900: konkurs firmy
V červenci 1900 se v exekuční dražbě prodal i tovární dům v Petrské ulici – patřil Marii Mayerové (nejspíš Viktorově ženě) a konkursní podstatě firmy. Odhad byl 115 935 korun, dům se prodal za 95 000 korun.
Katolické listy 19. 7. 1900: dražba domu „u Píčků“ čp. 1168
Už v říjnu 1900 měla v bývalé továrně sklady jiná firma – akciová společnost Alfa-Separator, která zařizovala mlékárny: „Naše sklady nalézají se nyní v Petrské ulici číslo 1168-II.“
Národní listy 25. 10. 1900: inzerát firmy Alfa-Separator
Před soudem (1901)
- února 1901 stáli 59letý Viktor Mayer a 54letý Josef Fitzek před čtyřčlenným senátem trestního soudu, obžalovaní z zaviněného úpadku. Soud vyslechl jejich vysvětlení – nízký odhad zásob, bouře, změny módy, neplatiče i Viktorovu nemoc – a uznal je za správné. Oba byli obžaloby zproštěni.
Právo lidu 25. 2. 1901: historie firmy a obžaloba
Právo lidu 26. 2. 1901: „Soud … vynesl u obou obžalovaných rozsudek osvobozující.“
Konec v Jičíně
Viktor pak odešel k dceři Marii, která se provdala za gymnaziálního profesora Antonína Rabana do Jičína. Zemřel tam 25. září 1908 jako „soukromník“ v 67 letech.
Řemeslo, které Mayerové v Praze předávali z otce na syna nejméně od 18. století, tak s Viktorovou továrnou skončilo. Druhá rodinná firma – „U Štajgrů“ jeho nevlastního bratra Václava – přežila do 20. století.
