rod Zelenkové · další zajímavosti
Příběh Zelenkových
Od chalupníků z Nové Vsi a tkalců z podkrkonošské Lomnice přes vesnické učitele na Mělnicku až po pražského dispečera – sedm generací a jedno jméno, které se cestou změnilo ze Zelinky na Zelenku.
Chalupa s kovárnou v Nové Vsi (1758–1827)
Nejstarší Zelenka, kterého známe, je Josef Zelenka. V roce 1758 koupil v Nové Vsi u Lomnice nad Popelkou chalupu – dnes čp. 13, tehdy čp. 9 – od starého kováře Jana Havelky za 110 zlatých. Kovář si do smrti vymínil byt, kousek trávníku s devíti švestkami, dva záhony na zelí, kovářskou dílnu, kozu a slepici; zemřel hned následujícího roku. Víme to z gruntovních knih, které v roce 1929 přepsal do místopisu obce řídící učitel Josef Jan Fučík.
V roce 1792 převzal chalupu za 150 zlatých Josefův syn František Zelinka. Jeho žena Anna byla rozená Pokorná ze stejné vsi. František zemřel v roce 1827 a chalupu po něm za 600 zlatých převzal syn Josef. Zelenkové na čp. 13 hospodařili přes 150 let – ještě v roce 1910 ji převzal další Václav Zelenka, i když v roce 1890 vyhořela. Jméno Pokorných z Nové Vsi se ale v rodě ještě jednou vrátí.
Tkalci z domku čp. 92 (asi 1810–1913)
Jejich syn Jan Zelinka se usadil v Lomnici v domku čp. 92 a živil se tkalcovstvím – řemeslem, které v Podkrkonoší živilo celé rodiny. Oženil se s Marií Machačkovou, dcerou tkalce Josefa Machačky z vedlejšího čísla 76. V domku čp. 92 se jim 12. září 1845 narodil syn, také Jan. Otec se jeho dospělosti nedožil.
Mladší Jan byl rovněž tkadlec a domkář. V červenci 1871 se oženil v Pecce s jednadvacetiletou Marií Šorfovou, dcerou baráčníka Ignáce Šorfa. Ohlášky ale nestačily: snoubenci byli pokrevní příbuzní ve třetím stupni a potřebovali zvláštní povolení biskupské konzistoře v Hradci Králové. Stopa vede zpátky do Nové Vsi – Janova babička i Mariina babička se obě narodily jako Pokorné, nejspíš to byly sestry. A protože byla nevěsta podle tehdejšího práva nezletilá, otec Ignác do matriky souhlas se sňatkem vlastnoručně podepsal.
Jan prožil v domku čp. 92 celý život; zemřel tam 10. června 1913.
Učitel, který odešel z hor (1872–1931)
Prvorozený syn Václav se narodil 16. září 1872 – opět v čp. 92. Do domku ani k tkalcovskému stavu se ale nevrátil. Vystudoval na učitele a odešel na Mělnicko. V lednu 1898 ho najdeme v Liblicích jako mladého učitele ve škole čp. 57, kterou vedl řídící učitel Václav Benda. Tady si vzal jeho devatenáctiletou dceru Růženu Bendovou. Písař ho do matriky zapsal ještě postaru jako „Zelinku“.
Ve školní budově v Liblicích se narodily první děti, Růženka (1898) a Václav (1900). Pak rodina odešla do Šemanovic, kde Václav vedl školu a bydlel přímo v ní, v čp. 36. Tam se 7. ledna 1902 narodila Marie a 12. prosince 1902 i Jaroslav. V Šemanovicích už se rodina psala Zelenka.
Šemanovická léta skončila smutně. 23. prosince 1906, den před Štědrým dnem, ve dvě hodiny odpoledne osmiletá Růženka utonula – farář do matriky zapsal „náhodilá smrt udušením následkem utopení“ a pohřbil ji na Boží hod vánoční. V rodině se vypráví, že ji poslali se džbánem k sousedům, cestou se pod ní prolomil led a utopila se. Matrika místo ani okolnosti neuvádí, ale datum i způsob smrti s vyprávěním souhlasí; obecní ani školní kronika Šemanovic online dostupná není. V lednu 1911 zemřela na tuberkulózu ve 32 letech i maminka Růžena. Obě leží v jednom hrobě u hřbitovní zdi v Šemanovicích.
Václav se oženil podruhé už v červenci 1911 v Kostelci nad Labem, s obchodnickou dcerou Boženou Burketovou. Rok nato přešel jako řídící učitel do Lhotky u Mělníka. Ani tady neměl štěstí: v květnu 1914 se mu narodila dvojčata Václav a Jiří, ani jedno nepřežilo víc než den, a 2. července zemřela i Božena. O několik týdnů později začala válka. V říjnu 1914 se Václav oženil potřetí, s Marií Blahoutovou. Ve škole čp. 55 v Lhotce rodina bydlela – učitelský byt tvořila kuchyně, ložnice a pokoj hned vedle učebny. Lhotecká pamětní kniha ho zmiňuje mnohokrát: za něj se škola v roce 1912 rozšířila na dvoutřídní, na vojnu z ní za války narukoval jeho syn Václav (a vrátil se zdráv), 28. října 1918 Václav starší promluvil na oslavě vzniku republiky, po válce seděl ve finanční komisi obecního zastupitelstva a téměř dvanáct let vedl obecní účetnictví.
Konec lhoteckých let byl hořký. Obec se přela o novou školní budovu a učitel – podle kronikáře – „se stal terčem osobních útoků, jež podnikali jednotlivci duševně i charakterově nízcí“. 9. května 1929 ho v 57 letech ranila mrtvice. Částečně se zotavil, ale od září 1929 odešel na zdravotní dovolenou „na Mělník do své vilky“. Zemřel 31. října 1931 v Mělníku; kronikář zapsal, že ve Lhotce působil „plných 17 roků“ a že se pohřbu „účastnilo hojně občanstva i mládeže“. Jeho hrob zdobí portrétní reliéf.
Celník z Bratislavy (1902–1969)
Jaroslav přišel o matku v osmi letech. Vybral si jinou dráhu než otec a stal se celním úředníkem. V roce 1927 sloužil jako celní asistent v Bratislavě; v září téhož roku se v kostele sv. Mikuláše v Praze oženil s Růženou Mayerovou z Bubenče. Oddával je farář Církve československé.
Růžena se narodila v roce 1906 v pražské porodnici u sv. Apolináře jako Růžena Heřmanová. Jméno Mayerová jí v roce 1915 dal Karel Ludvík Mayer, který si o rok dříve – jako raněný desátník na dovolené z fronty – vzal její matku Boženu. Rodina proto o ní dodnes říká „rozená Heřmanová, Mayerová“.
V lednu 1929 se manželům v Bratislavě narodil syn Jiří. Později se vrátili do Prahy a bydleli v Holešovicích. Jaroslav zemřel v roce 1969 v Klimentské nemocnici.
Dispečer z Kunratic (1929–1985)
Jiří Zelenka se v roce 1955 oženil na národním výboru v Kunraticích s Libuší Pokornou, dětskou zdravotní sestrou z Hostivic. Celých třicet let, od roku 1955 až do své smrti, pracoval jako dispečer v AVII. Zemřel 13. října 1985 v IKEM po operaci srdce. Je pohřben v Kunraticích, kde o sedm let později spočinula i Libuše.
Dnes
Rodokmen sestavuje jejich dítě LJ.
Chalupa v Nové Vsi je doložena gruntovními knihami (výpis ve Fučíkově místopisu obce, 1929). Kapitoly o Zelinkách v Lomnici, o Václavovi a o svatbě Jaroslava jsou doloženy matrikami (odkazy u jednotlivých osob). Narození Jaroslava, Bratislava, Holešovice, AVIA a život Jiřího a Libuše jsou z rodinných vzpomínek a dokumentů. Všechny ostatní rody mají vlastní příběhy – najdete je pod tímto textem.
Další příběhy rodů
Rodinné dokumenty a fotografie




















































![K. J. Erben: Autentický ukazatel ulic a náměstí i čísel domovních král. hl. města Prahy (Praha: Fuchs, [1870]), s. 97 – dům čp. 1342-II (Křížová ulice, nově Příčná 3 / Řeznická 6), majitelka „Brb. Mayerová“, vklad 1841. Digitální knihovna MLP.](/img/foto_adresar_1870_cp1342.jpg)




























































