Příběh Mrzenů
Sedláci od Milevska, deset dětí na statku v Rohozově a řezník, který odešel do Prahy – Mrzenovi od Něžovic až po žižkovskou modistku Vlastu.
Sedláci z Něžovic (konec 18. století – 1863)
Mrzenové žili v Zálší u Sepekova už kolem roku 1700. Nejstarší, koho známe, je Pavel Mrzena; jeho syn Ondřej se v říjnu 1705 v Milevsku oženil s Ludmilou z Dražic (?). Jejich syn Václav, pokřtěný 31. července 1715, si v listopadu 1742 v Bernarticích vzal Marianu Kocourovou a žil v Zálší jako podruh – bez vlastního gruntu, v cizím stavení. Zemřel před rokem 1777; jeho dcery Rozálie a Anna se provdaly za podruha z Borovan a za syna z Líšnice. Jeho syn Matouš, pokřtěný 5. září 1745, to dotáhl dál: v lednu 1769 se v milevském klášterním kostele oženil s Magdalenou Angelovou z Přeštěnic a stal se sedlákem na gruntu čp. 13 v Zálší. (Dlouho jsme ho podle špatně čitelných zápisů vedli jako „Matěje“ – latinské „Matheus“ i české „Matauš“ ale znamenají Matouš.) Magdalena zemřela v únoru 1788 ve 38 letech „na horkou nemoc“ a Matouš se už 15. dubna 1788 v Opařanech oženil podruhé – dvaačtyřicetiletý vdovec si vzal jednadvacetiletou Marii Annu, dceru opařanského chalupníka Vojtěcha Fürsta (?). Z jejich synů přežil jen František Xaver, pokřtěný 13. srpna 1794 – oba starší bratři Janové zemřeli jako batolata; v roce 1799 se narodila ještě dcera Rozálie. Matouš zemřel 7. prosince 1805 jako sedlák v Zálší čp. 13 – František otce ztratil v jedenácti letech, a když se v listopadu 1814 v Sepekově ženil, bylo mu teprve dvacet, a tak musel se sňatkem úředně souhlasit jeho poručník. Nevěstou byla jednadvacetiletá Dorota Koptišová, dcera Matěje Koptiše, sedláka z nedaleké Líšnice čp. 20 – na tom statku hospodařili Koptišové ještě koncem 19. století. Rod měl dvojí jméno: faráři Matěje zapisovali jako „Koptiš“, „Havel“ i „Koptiš aneb Havel“ – odtud rodinné „Koptišová-Havlová“. Matějova žena Anna roz. Mikšová byla v Líšnici porodní bábou a Dorota měla čtyři sestry: Rozálii, Veroniku (ta se provdala za Jana Koutníka z Dobřemilic), Terezii a Cecilii. Otec nevěsty souhlas se sňatkem potvrdil třemi křížky.
V Zálší se mladým 30. března 1818 narodil syn František; kmotry mu byli sousedé z Líšnice. Zálší tehdy patřilo k panství Opařany u Bechyně – proto o půl století později sčítací komisař zapsal Františkovi mladšímu jako rodiště „Zálší, Bechyně“. Někdy po roce 1818 se rodina přestěhovala na statek čp. 15 v Něžovicích u Milevska (v matrikách „Nížovice“), který ještě v roce 1817 patřil Hruzům.
Jejich syn, také František, převzal statek – v matrice se psal jako „¾ sedlák“. 23. listopadu 1841 se v Milevsku oženil s dvaadvacetiletou Kateřinou Vlkovou, dcerou sedláka Františka Vlka ze statku čp. 8 ve Zbislavi, jen pár kilometrů od Něžovic. Vlk sám pocházel z Přeborova, kde se roku 1799 narodil sedlákovi Josefovi; ve Zbislavi se v devatenácti přiženil. (Písaři její jméno psali tak nejasně, že jsme ho nejdřív četli jako „Volfová z Byslavy“ – až její křest z roku 1819 to rozluštil.) Ženich ani nevěsta neuměli psát – místo podpisu udělali do matriky tři křížky.
V Něžovicích čp. 15 se jim narodilo nejméně pět dětí. Nejstarší známý syn Josef přišel na svět 19. ledna 1844, po něm sestry Josefa a Marie a dva Janové – první zemřel jako kojenec, druhý nejspíš v sedmnácti.
Ženich v devatenácti (1863)
Josef nemusel čekat na otcův statek. 20. ledna 1863, v pouhých devatenácti letech, se oženil s o dva měsíce starší Kateřinou Koutníkovou z Rohozova čp. 5 a přiženil se na její grunt. Statek pocházel z rodu její matky Kateřiny Čapkové – v Rohozově čp. 5 tak hospodařili postupně Čapkové, Koutníci a nakonec Mrzenovi. Kateřina Čapková se tu v listopadu 1842 provdala za osmnáctiletého Jakuba Koutníka, syna sedláka z Přeštěnic. Koutníci byli jedním z nejstarších rodů na Milevsku: podle Kroniky Rohozova (sestavené z gruntovních knih) hospodařil Václav Koutník na statku čp. 10 v sousedních Dobřemilicích už v roce 1654 a jeho potomci se rozrostli na půl vsi. Jakubův praděd Vojtěch koupil roku 1772 chalupu čp. 7, děd Josef ji převzal v roce 1790 a otec Jan ji v roce 1832 prodal a přestěhoval se do Přeštěnic; její otec František Čapek potvrdil souhlas třemi křížky. Kateřina zemřela náhle na mrtvici v prosinci 1858, v šestatřiceti letech, a Jakub ji přežil jen o tři a půl roku – zemřel v květnu 1862. Devatenáctiletá Kateřina tak zůstala na statku s mladšími sestrami Annou, Josefou a pětiletou Barborou; ty u ní bydlely ještě v roce 1869.
Vzdálení příbuzní. Jakubův úmrtní zápis prozradil jméno jeho matky: Veronika rozená Koptišová z Líšnice – starší sestra Doroty Koptišové, Josefovy babičky. Ženich a nevěsta z roku 1863 tedy byli bratranec a sestřenice z druhého kolena a sedlák Matěj Koptiš z Líšnice je v rodokmenu dvakrát. Na venkově, kde se lidé brali v okruhu pár vesnic, to nebylo nic neobvyklého.
Deset dětí v Rohozově (1864–1887)
Josef a Kateřina měli deset dětí. První, Anna, se narodila v květnu 1864 a nedožila se ani roku – zemřela 4. února 1865 na „psotník“, jak se tehdy říkalo dětským křečím. Pak přišli František (1865), Josef (1868), Jan Nepomuk (1870), Alois (1873), Marie (1875), Ladislav (1878), Antonín Paduánský (1880), druhá Anna (1885) a nakonec Bohumil (1887), když bylo matce 44 let.
Podle Kroniky Rohozova (1975) se z nich rozešli po světě: Josef byl hospodářským správcem v Lobči u Mělníka, Bohumil správcem v Liblíně na Plzeňsku, Ladislav se usadil na Smrkově, Jan se stal řezníkem v Praze a jedna z dcer odešla až do Ameriky. Na statku zůstali svobodní Antonín a Anna. Josef starší si podle kroniky ponechal i svou rodnou usedlost, kam z Rohozova chodil hospodařit, a v letech 1881–1882 postavil v Rohozově místo staré dřevěné chalupy novou zděnou.
Kmotry dělali téměř vždy titíž sousedé – rolník František Chochole z Rohozova čp. 2 a selka Veronika Šandová z Vesletína. Některé děti dohledáme i později: Ladislav se v roce 1912 oženil v Borotíně s Marií Klicmanovou, Alois zemřel v září 1945.
Kateřina zemřela na statku 14. července 1904 na mozkovou mrtvici, v šedesáti letech – tři měsíce poté, co se jí v Praze narodila vnučka Vlasta. Josef ji přežil o pět let; zemřel 22. srpna 1909 na rozedmu plic a srdeční vadu. Oba jsou pohřbeni v Malé Chyšce. Statek už v roce 1905 převzal syn Alois a hospodařil na něm až do své smrti v roce 1945; po něm jeho syn Ladislav. Kronikář v roce 1975 zapsal, že tu „rod Mrzenů hospodaří dosud“ – a že statek čp. 5 drží potomci Martina Čapka po přeslici už 226 let.
Řezník na Žižkově (1870–1912)
Jan Nepomuk se vyučil řezníkem a jako jeden z mnoha venkovských synů odešel do Prahy. 10. ledna 1900 se na Královských Vinohradech oženil s Annou Kotkovou, o tři roky starší rolnickou dcerou ze Záp u Brandýsa nad Labem. (Zajímavá shoda: Zápy leží jen pár kilometrů od Křenku, odkud pocházeli Pokorní.)
Jan byl uzenářským mistrem a podle konskripčního lístku, který se v rodině dochoval, se s Annou stěhoval skoro každý rok – z podnájmu v Praze II na Žižkov, a tam z domu do domu: čp. 624 (1900), 956 (1902), 816 (1903), 771 (1904), 748 (1907). V domě čp. 816 se 8. dubna 1904 narodila dcera Vlasta Marie. Pražské adresáře ho zachycují v obou zaměstnáních: v roce 1907 jako uzenáře v Nerudově ulici 3 (čp. 757) a v roce 1910 už jako zřízence potravní daně v Riegrově 38 (čp. 748). Na popisním archu z roku 1900 mu úředník k „řeznickému pomocníkovi“ později připsal ještě „hostinský“ – kdy a kde hostinský byl, zatím nevíme.
Pražský adresář 1910: „Jan, zříz. potrav. daně. 748-Žk. Riegrova tř. 38.“
V listopadu 1912 získal Jan na Žižkově domovské právo – z vesnického syna se stal Žižkovák. Oznámení městského úřadu z 5. listopadu 1912 ho už neuvádí jako řezníka, ale jako zřízence potravní daně – stejně jako Adolf Mayer z otcovy strany rodokmenu, pracoval u městské potravní čáry, kde se vybírala daň ze zboží dováženého do města.
Modistka Vlasta (1904–1930)
Vlasta se v letech 1918–1921 vyučila modistkou – šila a zdobila dámské klobouky – a tovaryšskou zkoušku složila v únoru 1921 s prospěchem výtečným. Bydlela ve Veleslavínově ulici, kde žil i cukrář Jaroslav Mrzena, její bratr. V únoru 1928 si ohlásil živnost – obchod s cukrovím a galanterním zbožím po trzích. V lednu 1928 byl svědkem na její svatbě s drogistou Josefem Pokorným. Do roku 1930 se novomanželé přestěhovali do Kunratic, kde se jim narodila dcera Libuše a v únoru 1938 syn Jaroslav (zemřel v srpnu 2026 a je pohřben v Kunraticích) – a tím Mrzenovi vstupují do příběhu Pokorných i Zelenkových.
Jan Mrzena zemřel někdy mezi lety 1912 a 1925 – kdy a kde přesně, zatím nevíme. V Chytilově adresáři Prahy z roku 1925 je Anna už zapsána jako vdova, ve Veleslavínově 22 spolu s Vlastou, modistkou, a Jaroslavem, cukrářem.
Chytilův adresář 1925: „Mrzenová Anna, vdova, XI Ž-869 Veleslavínova 22“
Anna ho přežila o mnoho let: zemřela jako vdova 30. září 1936 ve Veleslavínově ulici a leží na Olšanských hřbitovech. Vlasta se dožila skoro devadesáti let; zemřela 10. dubna 1994 na Proseku.
Celý příběh od Něžovic po Vlastino narození je doložen matrikami (Milevsko a Chyšky ve SOA Třeboň, Vinohrady a Žižkov v Archivu hl. m. Prahy) a pražskými policejními přihláškami. Pomohly i pražské adresáře 1907–1925 (NK ČR) a Věstník hl. m. Prahy 1928. Že byl Jaroslav Mrzena Vlastin bratr, potvrdila rodina.