Příběh Kotkových
Sedláci z Vinoře, chalupníci z Ostrova a rolníci ze Záp u Brandýsa – rod Anny, matky Vlasty Mrzenové, která se ve dvaatřiceti vdala za žižkovského uzenáře.
Statek ve Vinoři (1780–1810)
Nejstarší Kotkové, které známe, hospodařili ve Vinoři u Prahy – a nebyli to vlastně Kotkové, ale Řepkové. Sedlák Jan Řepka se ale ve Vinoři nenarodil: přišel ze sousední Březiněvsi, kde ho 21. prosince 1744 pokřtili jako syna sedláka Martina Řepky. V červenci 1771 se ve Vinoři oženil s Annou, vdovou po chalupníkovi Josefu Tumovi – a tak se přiženil do čísla 25. Byl váženým mužem: v roce 1780 jako vinořský konšel spolu s rychtářem podepisoval měření josefínského katastru, které ve Vinoři poprvé zavedlo čísla domů. V jeho statku čp. 25 se 13. března 1783 narodila dcera Ludmila.
6. února 1803 si osmnáctiletá Ludmila vzala čtyřiadvacetiletého Antonína Kotka – přišel odjinud a přiženil se na statek. Za deset měsíců, 18. prosince 1803, se jim narodil syn Jan.
6. srpna 1808 předstoupil Jan Řepka na vrchnostenskou kancelář a selskou živnost předal zeti a dceři: za 1400 zlatých, se dvěma tažnými koňmi, krávou, vozem, pluhem a branami a se šestnácti jitry polí. Mladý hospodář mu na oplátku musel až do smrti dávat výměnek – každý rok pšenici, žito, ječmen a hrách, vozit mu obilí do mlýna, chovat mu krávu, dát mu byt, stravu a dříví. Vrchnosti odváděl daně a robotoval 52 dní s koňmi a 99 dní ručně ročně.
Antonín se hospodaření dlouho netěšil: zemřel 4. února 1810, ve třiceti letech, na „horkou nemoc“. Šestiletý Jan zůstal bez otce. Matka Ludmila se ještě téhož roku znovu vdala – za Martina Hraběte, který se přiženil na statek – a Jan dostal čtyři nevlastní sourozence: Barboru, Václava, Magdalenu a Františka Hrabětovy. Ludmila přežila i druhého muže a zemřela na výměnku ve Vinoři 25. června 1853, ve stejném domě, kde se narodila.
Chalupa v Ostrově (1834–1873)
Jan Kotek se na vinořský statek nevrátil – ten zůstal Hrabětům. Usadil se jako chalupník v Ostrově u Brandýsa nad Labem, v čísle 7. 28. října 1834 si v Předboji vzal dvacetiletou Rosalii Srbkovou, dceru zesnulého sedláka z Předboje (o jejím rodu vypráví příběh Srbkových). Ženichovi bylo 31 let a nevěsta byla nezletilá, takže sňatek musel povolit její poručník.
V Ostrově se jim narodilo dvanáct dětí – Anna, dvě Rosalie (první zemřela malá), Josef (23. srpna 1839), Ludmila, Jan Nepomuk, Kateřina, Václav, Antonie, Alžběta, Barbora a nejmladší František (1854). Jan a Rosalie zemřeli krátce po sobě na rodné chalupě: Rosalie na Štědrý den 1872 na neštovice, Jan, už jako výměnkář, 29. června 1873 sešlostí věkem.
Statek v Zápech (1864–1918)
Josef Kotek se oženil do sousedství. 12. července 1864 si vzal Marii Ledvinovou ze Stránky – a nebyl to první sňatek mezi oběma rodinami: rok předtím si Mariin bratr Josef Ledvina vzal Josefovu sestru Rosalii. Jak se Ledvinové ze Stránky provdávali, ovdovovali a znovu brali, vypráví příběh Ledvinů a Šírů.
Josef se stal rolníkem v Zápech v čísle 42 – v úrodném Polabí, jen pár kilometrů od Křenku, kde žili Pokorní. Ke stáru však statek už neměli: v roce 1918 bydleli manželé v Zápech čp. 62 a Josef je v matrice zapsán jako „dělník“. 18. srpna 1918 zemřela Marie v 77 letech; Josef ji přežil.
Anna (1867–1936)
- listopadu 1867 se Josefovi a Marii v Zápech čp. 42 narodila dcera Anna; druhý den ji pokřtili v Brandýse nad Labem a kmotrou jí byla teta Rozálie Ledvinová. Na selskou dceru se vdávala neobvykle pozdě: v roce 1899 žila v Brandýse a teprve 10. ledna 1900, ve dvaatřiceti, si na Královských Vinohradech vzala o tři roky mladšího uzenářského mistra Jana Mrzenu. Svědky jim byli dva pražští hostinští.
V policejních přihláškách si Anna ubírala léta – uvádí se tam rok narození 1873. S Janem se stěhovala po Žižkově z bytu do bytu a v dubnu 1904 porodila dceru Vlastu. Zemřela jako vdova 30. září 1936 ve Veleslavínově ulici na Žižkově a je pohřbena na Olšanech. Víc o jejím životě vypráví příběh Mrzenů.
Doloženo matrikami Vinoře (AHMP), Brandýsa nad Labem a Kojetic (SOA Praha) a pražskými matrikami (AHMP). Předání statku 1808 podle pozemkové knihy (Rkp 5047, fol. 10) a josefínský katastr podle historie obce Vinoř – údaje od rodiny.





