příběhy rodů

Příběh Kotkových

Sedláci z Vinoře, chalupníci z Ostrova a rolníci ze Záp u Brandýsa – rod Anny, matky Vlasty Mrzenové, která se ve dvaatřiceti vdala za žižkovského uzenáře.

Statek ve Vinoři (1780–1810)

Nejstarší Kotkové, které známe, hospodařili ve Vinoři u Prahy – a nebyli to vlastně Kotkové, ale Řepkové. Sedlák Jan Řepka se ale ve Vinoři nenarodil: přišel ze sousední Březiněvsi, kde ho 21. prosince 1744 pokřtili jako syna sedláka Martina Řepky. V červenci 1771 se ve Vinoři oženil s Annou, vdovou po chalupníkovi Josefu Tumovi – a tak se přiženil do čísla 25. Byl váženým mužem: v roce 1780 jako vinořský konšel spolu s rychtářem podepisoval měření josefínského katastru, které ve Vinoři poprvé zavedlo čísla domů. V jeho statku čp. 25 se 13. března 1783 narodila dcera Ludmila.

Sňatek Martina Řepky a Anny (1737)

6. února 1803 si osmnáctiletá Ludmila vzala čtyřiadvacetiletého Antonína Kotka – přišel odjinud a přiženil se na statek. Za deset měsíců, 18. prosince 1803, se jim narodil syn Jan.

Sňatek Antonína Kotka a Ludmily Řepkové (1803)

6. srpna 1808 předstoupil Jan Řepka na vrchnostenskou kancelář a selskou živnost předal zeti a dceři: za 1400 zlatých, se dvěma tažnými koňmi, krávou, vozem, pluhem a branami a se šestnácti jitry polí. Mladý hospodář mu na oplátku musel až do smrti dávat výměnek – každý rok pšenici, žito, ječmen a hrách, vozit mu obilí do mlýna, chovat mu krávu, dát mu byt, stravu a dříví. Vrchnosti odváděl daně a robotoval 52 dní s koňmi a 99 dní ručně ročně.

Antonín se hospodaření dlouho netěšil: zemřel 4. února 1810, ve třiceti letech, na „horkou nemoc“. Šestiletý Jan zůstal bez otce. Matka Ludmila se ještě téhož roku znovu vdala – za Martina Hraběte, který se přiženil na statek – a Jan dostal čtyři nevlastní sourozence: Barboru, Václava, Magdalenu a Františka Hrabětovy. Ludmila přežila i druhého muže a zemřela na výměnku ve Vinoři 25. června 1853, ve stejném domě, kde se narodila.

Chalupa v Ostrově (1834–1873)

Jan Kotek se na vinořský statek nevrátil – ten zůstal Hrabětům. Usadil se jako chalupník v Ostrově u Brandýsa nad Labem, v čísle 7. 28. října 1834 si v Předboji vzal dvacetiletou Rosalii Srbkovou, dceru zesnulého sedláka z Předboje (o jejím rodu vypráví příběh Srbkových). Ženichovi bylo 31 let a nevěsta byla nezletilá, takže sňatek musel povolit její poručník.

Sňatek Jana Kotka a Rosalie Srbkové (1834)

V Ostrově se jim narodilo dvanáct dětí – Anna, dvě Rosalie (první zemřela malá), Josef (23. srpna 1839), Ludmila, Jan Nepomuk, Kateřina, Václav, Antonie, Alžběta, Barbora a nejmladší František (1854). Jan a Rosalie zemřeli krátce po sobě na rodné chalupě: Rosalie na Štědrý den 1872 na neštovice, Jan, už jako výměnkář, 29. června 1873 sešlostí věkem.

Křest Josefa Kotka (1839)

Statek v Zápech (1864–1918)

Josef Kotek se oženil do sousedství. 12. července 1864 si vzal Marii Ledvinovou ze Stránky – a nebyl to první sňatek mezi oběma rodinami: rok předtím si Mariin bratr Josef Ledvina vzal Josefovu sestru Rosalii. Jak se Ledvinové ze Stránky provdávali, ovdovovali a znovu brali, vypráví příběh Ledvinů a Šírů.

Sňatek Josefa Kotka a Marie Ledvinové (1864)

Josef se stal rolníkem v Zápech v čísle 42 – v úrodném Polabí, jen pár kilometrů od Křenku, kde žili Pokorní. Ke stáru však statek už neměli: v roce 1918 bydleli manželé v Zápech čp. 62 a Josef je v matrice zapsán jako „dělník“. 18. srpna 1918 zemřela Marie v 77 letech; Josef ji přežil.

Anna (1867–1936)

  1. listopadu 1867 se Josefovi a Marii v Zápech čp. 42 narodila dcera Anna; druhý den ji pokřtili v Brandýse nad Labem a kmotrou jí byla teta Rozálie Ledvinová. Na selskou dceru se vdávala neobvykle pozdě: v roce 1899 žila v Brandýse a teprve 10. ledna 1900, ve dvaatřiceti, si na Královských Vinohradech vzala o tři roky mladšího uzenářského mistra Jana Mrzenu. Svědky jim byli dva pražští hostinští.

Sňatek Jana Mrzeny a Anny Kotkové

V policejních přihláškách si Anna ubírala léta – uvádí se tam rok narození 1873. S Janem se stěhovala po Žižkově z bytu do bytu a v dubnu 1904 porodila dceru Vlastu. Zemřela jako vdova 30. září 1936 ve Veleslavínově ulici na Žižkově a je pohřbena na Olšanech. Víc o jejím životě vypráví příběh Mrzenů.

Doloženo matrikami Vinoře (AHMP), Brandýsa nad Labem a Kojetic (SOA Praha) a pražskými matrikami (AHMP). Předání statku 1808 podle pozemkové knihy (Rkp 5047, fol. 10) a josefínský katastr podle historie obce Vinoř – údaje od rodiny.

Další příběhy rodů

Příběh ZelenkovýchOd chalupníků z Nové Vsi a tkalců z podkrkonošské Lomnice přes vesnické učitele na Mělnicku až po pražského dispečera – sedm generací a jedno jméno, které se cestou změnilo ze Zelinky na Zelenku.Příběh PokornýchVojenský muzikant z Křenku, sedmnáctiletá nevěsta z moravských Koryčan, drogista ze Žižkova a učitelka, která nikdy neopustila rodinu – tři generace Pokorných mezi Brandýsem a Kunraticemi.Příběh MrzenůSedláci od Milevska, deset dětí na statku v Rohozově a řezník, který odešel do Prahy – Mrzenovi od Něžovic až po žižkovskou modistku Vlastu.Příběh BendovýchFamilianti z Kluků, syn, který se stal řídícím učitelem, krejčovská dcera z Veltrus a vdova z Ondřejova – rod babičky Jaroslava Zelenky.Příběh HeřmanovýchEvangelický švec a vysloužilec, katolická mlynářka z Kutné Hory, hajný z Vápna a švadlena z Bubenče – rod Boženy Heřmanové, babičky Jiřího Zelenky.Příběh MayerovýchPražští truhláři, dvojčata ze Spálené ulice, obchodník, který skončil v Drážďanech, a jeho syn – raněný desátník, který dal své jméno cizí dívce.Příběh ŠišmovýchKovářův syn z Nedvědic, domkáři z Koryčan, dva hroby v jednom roce a sirotek, který odešel do Prahy – moravská větev Pokorných.Příběh Ledvinů a ŠírůChalupníci a familianti ze Stránky u Brandýsa – sousedé z čísel 10 a 14, mladá vdova, která se vdávala třikrát, a dvě svatby, které spojily Ledviny s Kotky.Příběh SrbkovýchSedláci z Předboje čp. 5, ovčáci Kotrbové a dvě století na jednom statku – nejstarší doložená větev rodokmenu.Příběh ČapkůZe Záluží na Ovčínek – jak se rod Čapků usadil na statku v Rohozově u Chyšek a hospodařil na něm přes sto let, až statek přešel na Koutníky a Mrzeny.Rohozov a statek OvčínekMalá ves u Chyšek, kde se za tři sta let sešli svobodníci, poddaní sedláci, podruzi, Židé i rytíři – a kde na statku čp. 5 hospodařili Čapkové, Koutníci a Mrzenovi. Podle Kroniky Rohozova.Kaudelkové z KosmonosRychtář Pavel, zahradníkova dcera ze zámecké zahrady, baráčník Vojtěch a domkáři Dutíkové z Bradlce – nejstarší větev Heřmanových, sahající až do roku 1673.Klementové z Budohostic a VeltrusSvobodníci z Budohostic, porodní bába Anna, knížecí myslivec Vacek a krejčí Jan z Veltrus – rod Marie Klementové, babičky Jaroslava Zelenky.Havláskové z DobřemilicKoutníci, kterým se říkalo podle chalupy, sedlák Jan z Přeštěnic a dva pohřby v jednom jaru – rod Kateřiny Koutníkové, prababičky Vlasty.Viktor Mayer a továrna na nábytekNejmladší syn truhláře Michaela Mayera postavil velkou pražskou továrnu na nábytek, dodával stolařské práce pro Národní muzeum – a po třiceti letech stál před soudem pro úpadek.Veškrnové a Černí z KřenkuRychtáři a sedláci z vesnice u Staré Boleslavi – pět generací od svatby v roce 1694, dva Josefové Veškrnové, otec, který zemřel šest dní po křtu syna, a kmotra ze špitálu.Šorfové a Svatí z PeckyRychtářův syn ze Žďáru, dvě sestry Pokorné z Nové Vsi, tkalci z Pecky pod Kozákovem a svatba, ke které bylo třeba povolení konzistoře.