příběhy rodů

Příběh Šišmových

Kovářův syn z Nedvědic, domkáři z Koryčan, dva hroby v jednom roce a sirotek, který odešel do Prahy – moravská větev Pokorných.

Kovárna v Nedvědicích (1801–1844)

Nedvědice u Tišnova leží pod hradem Pernštejnem a kolem roku 1800 to bylo městečko s vlastním purkmistrem. V domě čp. 26 stála kovárna a v ní hospodařil kovář Matěj Šišma. Farář ho v matrice jednou psal „kovář“, jindy „měšťan“. 27. října 1801 si ve Štěpánově nad Svratkou, o pár kilometrů proti proudu, vzal dvacetiletou Annu Dospíšilovou, dceru zesnulého Františka Dospíšila ze štěpánovského domu čp. 19. Svědkem byl sám štěpánovský purkmistr Ignác Pokorný.

Sňatek Matěje Šišmy a Anny Dospíšilové (1801)

V kovárně se jim narodilo šest dětí: Františka (1803), Anna Barbora (1805), František Xaver (1807), Karel Magnus (1809), Vincenc (1810) a Josefa (1814). Kmotry jim šli sousedé z městečka – manželé Homolačovi, sládek a nedvědičtí mlynáři Svobodovi.

Křest Františka Xavera Šišmy (1807)

Syn František Xaver převzal kovárnu. V roce 1838 byl zároveň vojákem v záloze pěšího pluku arcivévody Ludvíka č. 8, a tak si k ženitbě musel vyžádat svolení plukovního velitelství. 28. října 1838 si vzal Rosalii Žilovou ze sousedního Sulkovce, dceru ševce Antonína Žily. Oběma bylo ve skutečnosti jednatřicet – oba se narodili v roce 1807 –, ale do matriky ženich i nevěsta shodně nahlásili 27 let. V domě čp. 26 se jim 5. června 1844 narodil syn Antonín.

Sňatek Františka Šišmy a Rosalie Žilové (1838)

Řezník v Koryčanech (1872)

Antonín se vyučil řezníkem a odešel přes celou Moravu na jih, do městečka Koryčany pod Chřiby. Tam si 7. května 1872 vzal dvacetiletou Petronelu Ševčíkovou, dceru domkáře Karla Ševčíka. Nevěsta byla podle tehdejšího práva nezletilá, a tak souhlas se sňatkem stvrdil její otec. Svědkem byl Jakub Žižlavský, čtvrtník z Koryčan – příbuzný nevěstiny matky.

Sňatek Antonína Šišmy a Petronely Ševčíkové (1872)

Moráčkovi a Ševčíkovi

Petronela se narodila 16. ledna 1852 v Koryčanech čp. 87. Její matka Marianna Moráčková byla dcerou čtvrtníka Jana Moráčka a Marianny rozené Žižlavské z Jestřabic. Při Petronelině křtu byla Marianna ještě zapsaná jako „svobodná dcera“ a kmotry byli sedlák Jakub Žižlavský a jeho žena Petronila – po kmotře dostala holčička jméno. Otec Karel Ševčík, syn čtvrtníka Bartoloměje Ševčíka, byl totiž vojákem: domů se vrátil jako vysloužilý kapitulant a teprve 10. května 1857 si Mariannu vzal. Ženichovi bylo třicet, nevěstě sedmadvacet a dceři pět let – sňatkem rodičů se z ní stala dcera manželská.

Sňatek Karla Ševčíka a Marianny Moráčkové (1857)

Dva hroby v jednom roce (1880–1885)

  1. září 1880 se v domku čp. 131 narodila dcera Emilie; za kmotry jí šli domkář Pavel Ševčík a jeho žena Marianna – nejspíš Petronelin bratr se ženou. Dědeček Karel Ševčík už byl nejspíš po smrti: rok předtím, 18. září 1879, zemřel v Koryčanech na souchotiny. Antonín už tehdy nebyl řezníkem, ale domkářem a továrním dělníkem.

Narození Emilie Šišmové (1880) – matrika

Pak přišel rok 1885. 15. května zemřela na souchotiny Petronela, třiatřicetiletá. 25. srpna zemřel na tuberkulózu i Antonín, jednačtyřicetiletý. Čtyřletá Emilie zůstala sama – nejspíš ji vychovávali prarodiče Ševčíkovi.

Cesta do Prahy (1894–1897)

Emilie chodila do obecné školy v Koryčanech od září 1886 do července 1894 a dostala propouštěcí vysvědčení se samými „dobře“ a „velmi dobře“ – jen z počtů „dostatečně“. V dubnu 1897 si na faře vyzvedla křestní list, a v říjnu téhož roku už se v Praze vdávala.

Proč do Prahy? V Praze II žili Jakub a Žofie Moráčkovi – a Jakub nebyl jen vzdálený příbuzný: byl to vlastní bratr Emiliiny matky Petronely. Narodil se 11. prosince 1853 v Koryčanech, stejně jako Petronela ještě před svatbou rodičů, a proto nesl příjmení matky Moráčkové; v Praze ho úřady vedly jako „Moráček, vulgo Jakub Ševčík“. Pracoval jako sluha u c. k. zemského soudu a v Praze žil nejméně od roku 1890. Jakub byl svědkem na Emiliině svatbě s Františkem Pokorným a manželé pak šli za kmotry jejím dětem Josefovi a Žofii – malá Žofie dostala jméno po kmotře. Sirotek z Koryčan tak v Praze našel rodinu. Dál pokračuje příběh Pokorných.

Narození, sňatky a úmrtí Šišmových a Ševčíků jsou doloženy křestními, oddacími a úmrtními listy, které si v roce 1940 vyžádala vnučka Žofie Pokorná, a matrikami Koryčan (MZA Brno). Příbuzenství s Moráčkovými v Praze je pravděpodobné, ale zatím neověřené.

Další příběhy rodů

Příběh ZelenkovýchOd chalupníků z Nové Vsi a tkalců z podkrkonošské Lomnice přes vesnické učitele na Mělnicku až po pražského dispečera – sedm generací a jedno jméno, které se cestou změnilo ze Zelinky na Zelenku.Příběh PokornýchVojenský muzikant z Křenku, sedmnáctiletá nevěsta z moravských Koryčan, drogista ze Žižkova a učitelka, která nikdy neopustila rodinu – tři generace Pokorných mezi Brandýsem a Kunraticemi.Příběh MrzenůSedláci od Milevska, deset dětí na statku v Rohozově a řezník, který odešel do Prahy – Mrzenovi od Něžovic až po žižkovskou modistku Vlastu.Příběh BendovýchFamilianti z Kluků, syn, který se stal řídícím učitelem, krejčovská dcera z Veltrus a vdova z Ondřejova – rod babičky Jaroslava Zelenky.Příběh HeřmanovýchEvangelický švec a vysloužilec, katolická mlynářka z Kutné Hory, hajný z Vápna a švadlena z Bubenče – rod Boženy Heřmanové, babičky Jiřího Zelenky.Příběh MayerovýchPražští truhláři, dvojčata ze Spálené ulice, obchodník, který skončil v Drážďanech, a jeho syn – raněný desátník, který dal své jméno cizí dívce.Příběh KotkovýchSedláci z Vinoře, chalupníci z Ostrova a rolníci ze Záp u Brandýsa – rod Anny, matky Vlasty Mrzenové, která se ve dvaatřiceti vdala za žižkovského uzenáře.Příběh Ledvinů a ŠírůChalupníci a familianti ze Stránky u Brandýsa – sousedé z čísel 10 a 14, mladá vdova, která se vdávala třikrát, a dvě svatby, které spojily Ledviny s Kotky.Příběh SrbkovýchSedláci z Předboje čp. 5, ovčáci Kotrbové a dvě století na jednom statku – nejstarší doložená větev rodokmenu.Příběh ČapkůZe Záluží na Ovčínek – jak se rod Čapků usadil na statku v Rohozově u Chyšek a hospodařil na něm přes sto let, až statek přešel na Koutníky a Mrzeny.Rohozov a statek OvčínekMalá ves u Chyšek, kde se za tři sta let sešli svobodníci, poddaní sedláci, podruzi, Židé i rytíři – a kde na statku čp. 5 hospodařili Čapkové, Koutníci a Mrzenovi. Podle Kroniky Rohozova.Kaudelkové z KosmonosRychtář Pavel, zahradníkova dcera ze zámecké zahrady, baráčník Vojtěch a domkáři Dutíkové z Bradlce – nejstarší větev Heřmanových, sahající až do roku 1673.Klementové z Budohostic a VeltrusSvobodníci z Budohostic, porodní bába Anna, knížecí myslivec Vacek a krejčí Jan z Veltrus – rod Marie Klementové, babičky Jaroslava Zelenky.Havláskové z DobřemilicKoutníci, kterým se říkalo podle chalupy, sedlák Jan z Přeštěnic a dva pohřby v jednom jaru – rod Kateřiny Koutníkové, prababičky Vlasty.Viktor Mayer a továrna na nábytekNejmladší syn truhláře Michaela Mayera postavil velkou pražskou továrnu na nábytek, dodával stolařské práce pro Národní muzeum – a po třiceti letech stál před soudem pro úpadek.Veškrnové a Černí z KřenkuRychtáři a sedláci z vesnice u Staré Boleslavi – pět generací od svatby v roce 1694, dva Josefové Veškrnové, otec, který zemřel šest dní po křtu syna, a kmotra ze špitálu.Šorfové a Svatí z PeckyRychtářův syn ze Žďáru, dvě sestry Pokorné z Nové Vsi, tkalci z Pecky pod Kozákovem a svatba, ke které bylo třeba povolení konzistoře.