Příběh Mayerových
Pražští truhláři, dvojčata ze Spálené ulice, obchodník, který skončil v Drážďanech, a jeho syn – raněný desátník, který dal své jméno cizí dívce.
Truhláři z Nového Města (do roku 1857)
Mayerovi byli staropražská truhlářská rodina – řemeslo se v ní dědilo nejméně čtyři generace. Už Jan Jiří (Georg) Mayer byl truhlářským mistrem a měšťanem Nového Města pražského – 9. února 1773 se u sv. Štěpána oženil s Annou Barborou, která bydlela v domě „U Stolařů“ a jeho syn Michael pražským měšťanem a truhlářským mistrem. Manželé bydleli nejdřív v domě U Žluté hvězdy, později v domě „od Hvězdů“ (č. 434) na Koňském trhu, dnešním Václavském náměstí. Jiří zemřel 19. ledna 1817 ve věku 79 let v jiném domě, U Bílé hvězdy ve Štěpánské ulici a měli nejméně sedm dětí: Kateřinu (1773), Šebestiána (1775), Ignáce (1776), Václava (1777), Kašpara (1781), Michaela (25. září 1785) a Jana Křtitele (1787). Michaelova žena Barbora, rozená Domašínská, byla Pražanka (* 1800). Michael zemřel v září 1846 na tuberkulózu; Barbora pak sama vedla dům čp. 1342 na rohu Příčné a Řeznické ulice, který vlastnila od roku 1841, a přežila manžela o téměř čtyřicet let – zemřela 7. ledna 1884. Kromě Adolfa měli syny Václava, Roberta a Viktora (všichni truhláři) a dcery Matyldu a Emu. Jejich syn Adolf se narodil 10. ledna 1827 v domě čp. 432 na Starém Městě; za porodní bábu byla Anna Domašínská – nejspíš jeho babička – a za kmotry kostelník a svíčkařka od sv. Havla. Adolf převzal otcovo řemeslo: v roce 1851 získal pražské měšťanské právo i mistrovský dekret a později byl i majitelem domu.
Adolfova žena Antonie, rozená Syrová, přišla z Vysočiny: narodila se 1. června 1821 v Březině u Hořepníka (okres Pacov), kde byl její otec František Syrový sládkem – v matrice je zapsán jako „Brauer Meister“, pivovarský mistr, nejspíš v panském pivovaru u zámku na skále. Jak velký byl březinský statek, ukazuje novinový inzerát z prosince 1856, kdy šel do dražby (už po Františkově smrti): dva dvory, pivovar „na 5 sudů“, cihelna, vápenka a lihovar, 845 měřic polí a 562 měřic lesa. Matka Anna pocházela z Pacova.

V červenci 1824 vypsala vrchnost březinský pivovar k tříletému pronájmu – zda to souviselo s Františkovým odchodem, nevíme. Později se rodina přestěhovala do Písku, kde se František stal měšťanským sládkem; tamní městský pivovar byl šestkrát větší než březinský. Antonie si během života „ubírala“ léta – v pražských úředních zápisech je postupně mladší o tři až čtyři roky.
Adolf se oženil 7. června 1847 u sv. Štěpána – bylo mu teprve dvacet, a tak ho magistrát musel nejdřív prohlásit za zletilého; nevěsta byla o šest let starší. S Antonií měli šest dětí: Barboru (1849), která se provdala za Karla Jeřábka do Rudolfova u Českých Budějovic, Adolfa (1851), pozdějšího poštovního kontrolora a vrchního poštovního pokladníka, Annu (1853), která zemřela, dvojčata Karla a Ludvíka (1857), vyučená čalouník a stolař, a Jiřího (1860), truhláře a později obchodníka. Konec Adolfova života nebyl šťastný: od poloviny 80. let se uváděl i jako obchodník, ale 1. dubna 1890 byl vymazán z knihy pražských měšťanů a dožil jako vdovec v městském chudobinci u sv. Bartoloměje na Vyšehradské ulici. Tam bývalý truhlářský mistr a majitel domu zemřel 24. ledna 1904 v sedmasedmdesáti letech; pochovali ho na Olšanech. Rodina se během let stěhovala po Starém i Novém Městě z domu do domu.
Domy, sklad a dva konkursy (1842–1900)
Mayerovi nebyli jen řemeslníci, ale i majitelé domů. Jak se jejich majetek během půl století vytvořil a zase rozplynul, ukazují pražské schematismy, adresáře a noviny.
Dům v Žitné a zahrada v Řeznické. Kolem roku 1840 se Michael s Barborou přestěhovali do domu čp. 668 na Novém Městě, na roh Žitné (tehdy Kornthorgasse) a Příčné. Schematismus z roku 1842 ho uvádí jako majetek obou manželů.
Schematismus Prahy 1842: dům čp. 668 v Žitné ulici – „Michael u. Barb. Mayer“
K domu patřila zahrada za ním, čp. 1342 v Řeznické ulici. Schematismus (Handbuch) pro rok 1848 ji zapisuje jako „zahradní pozemek domu 668“ na jméno Michaela Mayera – i když Michael už dva roky nežil; příručka zjevně přebírala starší údaje a neříká, kdy byl pozemek oddělen a dům postaven.
Schematismus 1848: čp. 1342 v Řeznické – „Gartengrund von 668“, majitel Michael Mayer
Michael zemřel 6. září 1846 v domě čp. 668 na plicní tuberkulózu, v jednašedesáti letech. Matrika ho nazývá „měšťanským truhlářským mistrem a majitelem domu“. Po jeho smrti vznikl u soudu pozůstalostní spis s inventářem majetku (Archiv hl. m. Prahy, sign. D 656/1851). Ten zatím není naskenovaný, a proto přesně nevíme, co zanechal.
Matrika zemřelých sv. Štěpána 1846: „Hr. Michael Mayer, bürg. Tischlermeister u. Hausbesitzer“, 61 let, plicní tuberkulóza
Michael patřil mezi vážené mistry: v roce 1842 byl spolupředstaveným pražského truhlářského cechu a s Barborou vlastnil ještě další dům, čp. 74 „U pěti růží“ ve Spálené ulici (doložen už 1834). Ten se později dostal do rukou Franze Antona Lechleitnera a v roce 1850 si v něm profesor Jan Evangelista Purkyně pronajal první patro pro svůj slavný fyziologický ústav.
Schematismus 1842: mezi představenými cechu truhlářů „Hrn. Mich. Mayer, II. 74“.
Velký dům v Žitné rodina nejspíš prodala: už v roce 1862 se jako jeho majitel podepisuje Jakub Hloušek (Národní listy 1862, adresář 1871).
Národní listy 27. 6. 1862: dům v Žitné už patří Jakubu Hlouškovi.
Barbora si nechala zahradní pozemek v Řeznické, kde pak stál dům čp. 1342 (Příčná 3). Vlastnila ho jako vdova až do smrti v lednu 1884.
Sklad nábytku v Täublově domě. Obchod rodina neměla doma, ale v pronajatých prostorách na Starém Městě, v domě čp. 463 v Sirkové ulici (dnes Melantrichova 15, roh Michalské). Dům patřil nadaci Antonína Novotného pro chudé studenty a říkalo se mu „Täublův dům“. Už v adresářích z let 1847 a 1848 je tam uveden sklad nábytku „Mayer Michael, I. 463“. Po otcově smrti ho převzal dvacetiletý Adolf. Proto se musel na jaře 1847 nechat úředně prohlásit zletilým.
Adresář 1871: dům čp. 463 patří Novotného nadaci, mezi nájemníky „Mayer Adolf, Tischlerw.-Nied.“ a „Mayer Adolf, Tischler“
V noci z 25. na 26. listopadu 1857 sklad vyhořel. Oheň vypukl po půlnoci v prvním patře Täubelova domu; hasičům chyběla voda, ale za dvě hodiny požár udrželi jen ve skladu. Velká část nábytku shořela nebo byla zničená – podle novin se nejspíš vznítil trám zazděný do komína. Adolf byl ale pojištěný a v dubnu 1858 už inzeroval sklad „od základu nově a elegantně obnovený“. V lednu 1864 si dal zapsat firmu „Adolph Mayer“ do obchodního rejstříku. V roce 1882 inzeroval česky s hrdým „Založeno 1817“, tedy zřejmě s odkazem na otcovu dílnu.
Pražské noviny 13. 12. 1857: Adolfovo poděkování po požáru skladu
Prager Zeitung 27. 11. 1857: zpráva o požáru v Täubelově domě
Národní listy 11. 10. 1882: „Založeno 1817 – Adolf Mayer, mistr truhlářský“
Konec ale přišel rychle. V srpnu 1888 vyhlásil obchodní soud na Adolfův majetek konkurs a od 30. října se nábytek ze skladu v Täublově domě rozprodával. O dva roky později ho vyškrtli z knihy pražských měšťanů. Pak se živil jako dozorce při potravní dani a zemřel v roce 1904 v městském chudobinci.
Prager Tagblatt 28. 8. 1888: konkurs na majetek Adolfa Mayera, truhlářství v Michalské čp. 463
Druhá větev: firma „U Štajgrů“. Mayerovský obchod měl ještě jednu, úspěšnější větev. Michaelův nejstarší syn Václav (z prvního manželství) si v roce 1847, stejně jako jeho nevlastní bratr Adolf, otevřel vlastní výrobu a sklad nábytku, a to v domě „U Štajgrů“ ve Štěpánské ulici. Firma přešla v roce 1883 na Václavova nejstaršího syna Michala a v roce 1897 na Bohumila Mayera. Ten z ní udělal „nejstarší českou pražskou továrnu na nábytek“ s 80–100 dělníky a patentovanými knihovnami. Na Jubilejní výstavě v roce 1908 firma sama popsala svou historii od zakladatele Michaela Mayera v roce 1817. Proto i Adolf v roce 1882 psal do inzerátu „Založeno 1817“. Bohumil se přitom narodil 2. 5. 1872 v pražské porodnici u sv. Apolináře jako nemanželský syn Marie Brázdové. Jeho otec, čalouník Michal (Michael) Mayer, se k němu přihlásil a Marii si vzal až v říjnu 1877. Pak teprve pětiletý chlapec dostal jméno Mayer (křestní zápis).
Katalog Jubilejní výstavy 1908: „Zakladatelem firmy byl v roce 1817 Michael Mayer. Syn jeho Václav … zařídil v r. 1847 výrobu a sklad nábytku … U Štajgrů.“
Prodej babiččina domu. Po Barbořině smrti prodal dům čp. 1342 v Příčné ulici její nejmladší syn Viktor, obchodník s nábytkem. V dubnu 1885 ho koupil člen Národního divadla Antonín Vávra za 39 000 zlatých, což byla na tehdejší dobu velká suma.
Národní listy 29. 4. 1885: dům čp. 1342 v Příčné ulici koupil A. Vávra od obchodníka s nábytkem V. Mayera
Viktor si už v roce 1868 založil vlastní truhlářský závod a od roku 1883 ho s čalouníkem Josefem Fitzkem vedl jako továrnu „Viktor Mayer & Fitzek“ v Petrské ulici – dělala i truhlářské práce pro novou budovu Národního muzea. Firma měla v Praze dobrou pověst, ale v únoru 1900 skončila v konkursu; v roce 1901 byli oba společníci souzeni a obžaloby zproštěni. Viktor dožil v Jičíně u dcery. Celý jeho příběh je na samostatné stránce Viktor Mayer a továrna na nábytek.
Národní listy 3. 2. 1900: konkurs firmy Viktor Mayer a Fitzek
Ze dvou domů, zahrady a dvou nábytkových firem tak během padesáti let nezbylo nic. Když se o generaci později Karel Ludvík ženil, byl už jen soukromým úředníkem a bydlel v nájmu v Bubenči.
Dvojčata ze Spálené ulice (1857)
18. prosince 1857 se v domě čp. 48 na Novém Městě (na rohu dnešní Vladislavovy a Lazarské ulice) narodili dvojčata Karel a Ludvík; pokřtěni byli o dva dny později v kostele Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici. Bratři zůstali spjatí celý život: Ludvík, také obchodník, šel v roce 1883 Karlovu synovi za kmotra a chlapec po něm dostal druhé jméno. Ludvík se později vydal až do Moskvy: tam se 1. února 1906 v kostele sv. Petra a Pavla oženil s Boženou Jírovou z Čejetiček a v březnu mu tamní rakousko-uherský konzulát vystavil cestovní pas. V Rusku také zemřel; Božena se vrátila do Prahy.
Popisní arch 1906: sňatek v Moskvě 1. 2. 1906 a pas z moskevského konzulátu
Mladý obchodník a dívka z Muncifaje (1879–1883)
Karel se do řemesla nedal, chtěl obchodovat. Už v jednadvaceti ho soud prohlásil za zletilého, aby mohl samostatně vést živnost, a v roce 1881 byl majitelem skladu nábytku a čalounické dílny na Starém Městě (čp. 463) – truhlářská rodinná tradice tedy pokračovala, jen obchodní cestou.
1. února 1881 se oženil v Muncifaji u Smečna se Annou Hořejší, jednadvacetiletou dcerou sedláka Václava Hořejšího z čp. 13 a Marie rozené Strobachové. Annini rodiče se v Muncifaji vzali v roce 1851 jako dvacetiletí: Václav přišel z Běrovic u Zlonic a Marie byla dcerou muncifajského truhlářského mistra Václava Strobacha – Anna se tedy vdávala do stejného řemesla, ze kterého pocházela její matka. Anna byla podle tehdejšího práva ještě nezletilá, a tak sňatek odsouhlasil otec. Svatba se konala doma v Muncifaji, ohlášky proběhly v Praze i ve Smečně.
Mladí bydleli na Starém Městě v čp. 510. Karel se v roce 1883 psal jako oprávněný čalouník a obchodník a později si přibral i zastavárnu. Manželství začalo smutkem: první syn Viktor, narozený 6. prosince 1881, zemřel po šesti týdnech. 23. srpna 1883 se narodil Karel Ludvík – jediný ze starších synů, který přežil.
Kolem roku 1884 se rodina přestěhovala do Podskalí, do domu čp. 331 v Podskalské ulici, kde bydleli i Karlovi rodiče. Tam přišli na svět další synové – a dva z nich brzy zase odešli: Václav (8. 5. 1885) zemřel po šesti týdnech na křeče, Vojtěch (24. 4. 1886) v jedenácti měsících na zánět mozku. Všechny tři malé bratry pochovali na Olšanech. Až nejmladší Jan Evangelista, narozený 11. prosince 1887, se dožil dospělosti – zemřel v roce 1951. Kmotrem většiny dětí byl Karlův bratr-dvojče Ludvík.
Karel mezitím podnikal dál: v matrikách se střídá jako „oprávněný čalouník“, „zastavárník a obchodník nábytkem“ i „továrník nábytku“.
Rozdělená rodina (1898–1912)
Mayerovi se stěhovali skoro každé dva tři roky – z Havelské ulice na Slupi, do Podskalské k Adolfovým rodičům, zpátky na Slupi a do Melantrichovy ulice. Kolem roku 1898 se manželé rozešli: policejní přihláška zapisuje Annu se syny samotnou v Praze II s poznámkou „manžel žije odděleně“, a při sčítání lidu v roce 1900 bydlela Anna v čp. 1715 na Novém Městě, zatímco Karel žil zvlášť ve svém obchodě na rohu Ferdinandovy třídy (dnešní Národní) a Perštýna. Byl tehdy „disponentem“ (obchodním zástupcem) a později obchodním cestujícím v Drážďanech.
Anna zemřela náhle 11. června 1912 v Novém Kníně u Dobříše na ochrnutí srdce – kněz už nestihl přijít. Bylo jí 53 let a pochovali ji na tamním hřbitově.
Návrat do Prahy (1914–1917)
V roce 1914 žil Karel starší ještě v Drážďanech jako soukromník, ale za války se vrátil. 5. listopadu 1917 se u sv. Vojtěcha v Praze podruhé oženil – devětapadesátiletý velkoobchodník z Prahy II si vzal třiapadesátiletou vdovu Boženu Brdlíkovou, rozenou Hodkovou z Bubenče, dceru majitele cukrovaru a vdovu po pražském mlynáři. Za svědka mu šel nejmladší bratr Jiří Mayer, obchodník z Bubenče.
Karel Ludvík: raněný desátník (1914)
Karel Ludvík se stal soukromým úředníkem. Když v létě 1914 vypukla válka, narukoval k pražskému 28. pěšímu pluku – stejnému, u kterého dřív deset let sloužil František Pokorný. Na podzim byl už raněný a domů se dostal na zdravotní dovolenou.
Té dovolené využil: 10. listopadu 1914 se v kostele v Bubenči oženil se švadlenou Boženou Heřmanovou. Kvůli válce nebyly ohlášky – snoubenci dostali povolení od arcibiskupské konzistoře, okresního hejtmanství i vojenského duchovního a místo ohlášek přísahali, že jim nic nebrání. Svědky byli bufetář a prádlák z Bubenče.
Jméno pro Růženu (1915)
Božena měla osmiletou dceru Růženu, narozenou jako nemanželské dítě. 16. října 1915 předstoupil Karel Ludvík před okresní soud na Smíchově a prohlásil, že jí dává své jméno. Místodržitelství to 18. října vzalo na vědomí, konzistoř v listopadu – a z Růženy Heřmanové se stala Růžena Mayerová. Proto ji rodina vždycky znala jako „rozenou Heřmanovou, Mayerovou“.
Zda byl Karel Ludvík Růženiným skutečným otcem, úřední zápisy neříkají. V rodině se ale dochovala fotografie, na které jde starší pán s dítětem na procházce – a rodina ví, že je to právě Karel Ludvík.
Bubeneč (1915–1927)
Mayerovi bydleli v Bubenči – v roce 1915 ve Skroupově ulici, v roce 1927 ve Šnelově č. 3. Bubeneč byla rodinná čtvrť: žil tam strýc Jiří i nová manželka Karla staršího. V září 1927 se tam Růžena vdávala za celníka Jaroslava Zelenku; svědkem jí byl právě obchodník Jiří Mayer z Bubenče – strýc jejího otce. Odtud pokračuje příběh Zelenkových.
Narození dvojčat 1857, sňatky 1881 a 1917, křest Karla Ludvíka 1883 a úmrtí Anny 1912 jsou doloženy matrikami (AHMP, SOA Praha), složení rodiny a bydliště policejními přihláškami (NA). Rod Mayerových je v rodokmenu „rodem jména“: Karel Ludvík byl Růženiným otcem podle práva, ne nutně podle krve.