příběhy rodů

Příběh Pokorných

Vojenský muzikant z Křenku, sedmnáctiletá nevěsta z moravských Koryčan, drogista ze Žižkova a učitelka, která nikdy neopustila rodinu – tři generace Pokorných mezi Brandýsem a Kunraticemi.

Nádeník z Křenku (polovina 19. století)

Nejstarší Pokorný, kterého známe, Václav, hospodařil na chalupě v Křenku u Brandýsa nad Labem, v čísle 2; jeho žena Anna byla rozená Veškrnová. Chalupu převzal nejstarší syn Jan, mladší Václav se vyučil zedníkem a prostřední Antonín (narozený 4. prosince 1829) se živil jako nádeník – pracoval za denní mzdu tam, kde bylo zrovna potřeba.

  1. května 1861 se Antonín oženil v kostele v Přerově nad Labem s o dva roky starší Kateřinou Polákovou z Nového Přerova čp. 4. Její otec Jan Polák byl familiant – drobný hospodář na panské půdě, kterou za Josefa II. rozparcelovali mezi chudé rodiny – a zároveň „patentální vysloužilec“, bývalý voják. Svědkem na svatbě byl ženichův bratr Václav, zedník. Novomanželé bydleli v Křenku v podnájmu, nejdřív v čísle 10, pak v čísle 6; v roce 1865 se jim narodila dcera Maria. Antonín a Kateřina se později odstěhovali do nedalekých Záryb a zemřeli tam v roce 1900 – on v dubnu, ona v červenci.

Sňatek Antonína Pokorného a Kateřiny Polákové (1861)

Muzikant v uniformě (1872–1924)

Jejich syn František se narodil 17. května 1872 v Křenku čp. 6 a pokřtili ho jako Františka Serafinského. Z domova odešel k vojsku a zůstal tam dlouho: deset let a tři měsíce sloužil u c. k. pěšího pluku č. 28 – u pražského pluku, kterému se říkalo „pražské děti“ – a další dva roky u zeměbrany. Odešel jako desátník a s jubilejní pamětní medailí. V civilu se psal jako hudebník, takže nejspíš hrál v plukovní hudbě.

Křest Františka Pokorného (1872)

V Praze se seznámil s budoucí ženou a 13. října 1897 si v kostele Panny Marie Sněžné vzal Emilii Šišmovou z Koryčan na Moravě, dceru Antonína Šišmy – v roce 1872 řeznického mistra, syna kováře, který se v Koryčanech přiženil k dvacetileté domkářské dceři Petronele Ševčíkové. Křestní list si nechala vystavit v dubnu 1897 – svatbu tedy plánovali už na jaře. Ženichovi bylo 25, nevěstě teprve 17 let – k sňatku proto potřebovala povolení okresního soudu v Kyjově. Emilie byla sirotek: oba její rodiče zemřeli v Koryčanech na jaře a v létě 1885 na tuberkulózu, když jí byly čtyři roky. Obecnou školu v Koryčanech dokončila v červenci 1894 – a o tři roky později už byla v Praze. Jak se tam dostala? Za strýcem: v Praze II žili manželé Jakub a Žofie Moráčkovi – Jakub byl sluhou u zemského soudu a byl to vlastní bratr Emiliiny matky Petronely (narodil se 1853 ještě před svatbou rodičů, proto nesl příjmení matky Moráčková). Jakub byl svědkem na Emiliině svatbě a manželé pak šli za kmotry jejím dětem; Žofie dala jméno i malé Žofii.

Narození Emilie Šišmové (1880) – matrika

V lednu 1898 se novomanželé přestěhovali na Smíchov. Podle rodiny se jim v tom roce narodil syn František, v matrikách se ho ale zatím najít nepodařilo. Doložený je až Josef, narozený 19. března 1899 v domě čp. 303 na Smíchově. V létě 1901 přibyla dcera Žofie.

Křest Josefa Pokorného

V roce 1908 už František nosil jinou uniformu – byl c. k. poštovním sluhou a rodina bydlela v Palackého ulici. Na policejní přihlášce jsou jen dvě děti, Josef a Žofie – staršího Františka na ní nenajdeme.

Rok po válce přišel smutek: 30. července 1919 zemřela Emilie na tuberkulózu – na stejnou nemoc, která jí kdysi vzala oba rodiče – na Žofiiny osmnácté narozeniny, ve 38 letech. František zůstal na Žižkově, postoupil na poštovního podúředníka a v roce 1924 se v Táboře oženil podruhé, s obchodvedoucí Barborou Matouškovou. Stáří prožil v Kunraticích u syna Josefa; zemřel tam 10. června 1944 na tuberkulózu, v 72 letech.

Drogista ze Žižkova (1899–1992)

Josef vychodil obecnou a tři třídy měšťanské školy na Žižkově. V patnácti, v srpnu 1914 – měsíc po vypuknutí války – nastoupil jako praktikant do obchodu „zbožím materiálním“ k Václavu Votýpkovi na Žižkově. Po třech letech dostal výuční list a v lednu 1918 přešel do velkoobchodu drogami, lučebninami a vegetabiliemi Františka Gattermanna, který měl i koncesi na prodej jedů. Zůstal tam jedenáct let a drogerii se věnoval celý život – ještě v roce 1955 vedl prodejnu Chemodrogy.

V lednu 1928 se oženil s modistkou Vlastou Mrzenovou ze Žižkova (její rod má vlastní příběh). Oba krátce před svatbou vystoupili z katolické církve a oddal je farář Církve československé – v tehdejší Praze častá volba mladých lidí. Novomanželé bydleli zpočátku v domě čp. 885 v Riegrově ulici, kde žil i Josefův otec.

Sňatek Josefa Pokorného a Vlasty Mrzenové

V srpnu 1930 se jim narodila dcera Libuše – podle oddacího listu už v Kunraticích, kde rodina zakotvila. 3. února 1938 přišel na svět syn Jaroslav, Libušin mladší bratr. Zemřel 11. srpna 2026 a je pohřben v Kunraticích. Josef se dožil 93 let; zemřel v prosinci 1992 na Chodově, jen pár měsíců po své dceři. Vlasta ho přežila o necelý rok a půl – zemřela 10. dubna 1994 na Proseku, téměř devadesátiletá.

Učitelka z Poličky (1901–1991)

Josefova sestra Žofie šla jinou cestou. Po obecné a měšťanské škole vystudovala Průmyslovou odbornou školu pro ženská povolání a v září 1919 – dva měsíce po matčině smrti – odešla do Poličky jako učitelka obecných a měšťanských škol. Celý život učila domácí nauky a nikdy se nevdala. V roce 1940, kdy za protektorátu musel leckdo dokládat svůj „původ“, učila ve Vlašimi a obeslala fary v Křenku, Přerově, Koryčanech i Nedvědicích – díky jejím žádostem se dochovala většina rodinných dokladů, ze kterých tento příběh vychází. Po válce, v srpnu 1945, odešla učit do pohraničí – na měšťanskou školu v Benešově nad Ploučnicí na Děčínsku, kam pak měla i domovskou příslušnost. Tam učila do února 1950, kdy po nemoci odešla do „dočasného odpočinku“. Na stáří se vrátila k rodině do Kunratic, kde bydlela v Turgeněvově ulici. Zemřela v březnu 1991 ve věku 89 let a je pohřbena na kunratickém hřbitově, kde leží i její neteř Libuše.

Kunratice

V roce 1955 si Libuše Pokorná, dětská zdravotní sestra, vzala na národním výboru v Kunraticích Jiřího Zelenku. Tady se příběh Pokorných spojuje s příběhem Zelenkových.

Narození Josefa, sňatek rodičů a policejní přihlášky jsou doloženy matrikami a archivem; vojenská služba, oba sňatky Františka Pokorného, Josefova kariéra a život Žofie jsou z dokumentů, které schovala rodina (LJ). Křest Františka (1898) a Žofie (1901) se zatím nenašel.

Další příběhy rodů

Příběh ZelenkovýchOd chalupníků z Nové Vsi a tkalců z podkrkonošské Lomnice přes vesnické učitele na Mělnicku až po pražského dispečera – sedm generací a jedno jméno, které se cestou změnilo ze Zelinky na Zelenku.Příběh MrzenůSedláci od Milevska, deset dětí na statku v Rohozově a řezník, který odešel do Prahy – Mrzenovi od Něžovic až po žižkovskou modistku Vlastu.Příběh BendovýchFamilianti z Kluků, syn, který se stal řídícím učitelem, krejčovská dcera z Veltrus a vdova z Ondřejova – rod babičky Jaroslava Zelenky.Příběh HeřmanovýchEvangelický švec a vysloužilec, katolická mlynářka z Kutné Hory, hajný z Vápna a švadlena z Bubenče – rod Boženy Heřmanové, babičky Jiřího Zelenky.Příběh MayerovýchPražští truhláři, dvojčata ze Spálené ulice, obchodník, který skončil v Drážďanech, a jeho syn – raněný desátník, který dal své jméno cizí dívce.Příběh ŠišmovýchKovářův syn z Nedvědic, domkáři z Koryčan, dva hroby v jednom roce a sirotek, který odešel do Prahy – moravská větev Pokorných.Příběh KotkovýchSedláci z Vinoře, chalupníci z Ostrova a rolníci ze Záp u Brandýsa – rod Anny, matky Vlasty Mrzenové, která se ve dvaatřiceti vdala za žižkovského uzenáře.Příběh Ledvinů a ŠírůChalupníci a familianti ze Stránky u Brandýsa – sousedé z čísel 10 a 14, mladá vdova, která se vdávala třikrát, a dvě svatby, které spojily Ledviny s Kotky.Příběh SrbkovýchSedláci z Předboje čp. 5, ovčáci Kotrbové a dvě století na jednom statku – nejstarší doložená větev rodokmenu.Příběh ČapkůZe Záluží na Ovčínek – jak se rod Čapků usadil na statku v Rohozově u Chyšek a hospodařil na něm přes sto let, až statek přešel na Koutníky a Mrzeny.Rohozov a statek OvčínekMalá ves u Chyšek, kde se za tři sta let sešli svobodníci, poddaní sedláci, podruzi, Židé i rytíři – a kde na statku čp. 5 hospodařili Čapkové, Koutníci a Mrzenovi. Podle Kroniky Rohozova.Kaudelkové z KosmonosRychtář Pavel, zahradníkova dcera ze zámecké zahrady, baráčník Vojtěch a domkáři Dutíkové z Bradlce – nejstarší větev Heřmanových, sahající až do roku 1673.Klementové z Budohostic a VeltrusSvobodníci z Budohostic, porodní bába Anna, knížecí myslivec Vacek a krejčí Jan z Veltrus – rod Marie Klementové, babičky Jaroslava Zelenky.Havláskové z DobřemilicKoutníci, kterým se říkalo podle chalupy, sedlák Jan z Přeštěnic a dva pohřby v jednom jaru – rod Kateřiny Koutníkové, prababičky Vlasty.Viktor Mayer a továrna na nábytekNejmladší syn truhláře Michaela Mayera postavil velkou pražskou továrnu na nábytek, dodával stolařské práce pro Národní muzeum – a po třiceti letech stál před soudem pro úpadek.Veškrnové a Černí z KřenkuRychtáři a sedláci z vesnice u Staré Boleslavi – pět generací od svatby v roce 1694, dva Josefové Veškrnové, otec, který zemřel šest dní po křtu syna, a kmotra ze špitálu.Šorfové a Svatí z PeckyRychtářův syn ze Žďáru, dvě sestry Pokorné z Nové Vsi, tkalci z Pecky pod Kozákovem a svatba, ke které bylo třeba povolení konzistoře.