Příběh Pokorných
Vojenský muzikant z Křenku, sedmnáctiletá nevěsta z moravských Koryčan, drogista ze Žižkova a učitelka, která nikdy neopustila rodinu – tři generace Pokorných mezi Brandýsem a Kunraticemi.
Nádeník z Křenku (polovina 19. století)
Nejstarší Pokorný, kterého známe, Václav, hospodařil na chalupě v Křenku u Brandýsa nad Labem, v čísle 2; jeho žena Anna byla rozená Veškrnová. Chalupu převzal nejstarší syn Jan, mladší Václav se vyučil zedníkem a prostřední Antonín (narozený 4. prosince 1829) se živil jako nádeník – pracoval za denní mzdu tam, kde bylo zrovna potřeba.
- května 1861 se Antonín oženil v kostele v Přerově nad Labem s o dva roky starší Kateřinou Polákovou z Nového Přerova čp. 4. Její otec Jan Polák byl familiant – drobný hospodář na panské půdě, kterou za Josefa II. rozparcelovali mezi chudé rodiny – a zároveň „patentální vysloužilec“, bývalý voják. Svědkem na svatbě byl ženichův bratr Václav, zedník. Novomanželé bydleli v Křenku v podnájmu, nejdřív v čísle 10, pak v čísle 6; v roce 1865 se jim narodila dcera Maria. Antonín a Kateřina se později odstěhovali do nedalekých Záryb a zemřeli tam v roce 1900 – on v dubnu, ona v červenci.
Muzikant v uniformě (1872–1924)
Jejich syn František se narodil 17. května 1872 v Křenku čp. 6 a pokřtili ho jako Františka Serafinského. Z domova odešel k vojsku a zůstal tam dlouho: deset let a tři měsíce sloužil u c. k. pěšího pluku č. 28 – u pražského pluku, kterému se říkalo „pražské děti“ – a další dva roky u zeměbrany. Odešel jako desátník a s jubilejní pamětní medailí. V civilu se psal jako hudebník, takže nejspíš hrál v plukovní hudbě.
V Praze se seznámil s budoucí ženou a 13. října 1897 si v kostele Panny Marie Sněžné vzal Emilii Šišmovou z Koryčan na Moravě, dceru Antonína Šišmy – v roce 1872 řeznického mistra, syna kováře, který se v Koryčanech přiženil k dvacetileté domkářské dceři Petronele Ševčíkové. Křestní list si nechala vystavit v dubnu 1897 – svatbu tedy plánovali už na jaře. Ženichovi bylo 25, nevěstě teprve 17 let – k sňatku proto potřebovala povolení okresního soudu v Kyjově. Emilie byla sirotek: oba její rodiče zemřeli v Koryčanech na jaře a v létě 1885 na tuberkulózu, když jí byly čtyři roky. Obecnou školu v Koryčanech dokončila v červenci 1894 – a o tři roky později už byla v Praze. Jak se tam dostala? Za strýcem: v Praze II žili manželé Jakub a Žofie Moráčkovi – Jakub byl sluhou u zemského soudu a byl to vlastní bratr Emiliiny matky Petronely (narodil se 1853 ještě před svatbou rodičů, proto nesl příjmení matky Moráčková). Jakub byl svědkem na Emiliině svatbě a manželé pak šli za kmotry jejím dětem; Žofie dala jméno i malé Žofii.
V lednu 1898 se novomanželé přestěhovali na Smíchov. Podle rodiny se jim v tom roce narodil syn František, v matrikách se ho ale zatím najít nepodařilo. Doložený je až Josef, narozený 19. března 1899 v domě čp. 303 na Smíchově. V létě 1901 přibyla dcera Žofie.
V roce 1908 už František nosil jinou uniformu – byl c. k. poštovním sluhou a rodina bydlela v Palackého ulici. Na policejní přihlášce jsou jen dvě děti, Josef a Žofie – staršího Františka na ní nenajdeme.
Rok po válce přišel smutek: 30. července 1919 zemřela Emilie na tuberkulózu – na stejnou nemoc, která jí kdysi vzala oba rodiče – na Žofiiny osmnácté narozeniny, ve 38 letech. František zůstal na Žižkově, postoupil na poštovního podúředníka a v roce 1924 se v Táboře oženil podruhé, s obchodvedoucí Barborou Matouškovou. Stáří prožil v Kunraticích u syna Josefa; zemřel tam 10. června 1944 na tuberkulózu, v 72 letech.
Drogista ze Žižkova (1899–1992)
Josef vychodil obecnou a tři třídy měšťanské školy na Žižkově. V patnácti, v srpnu 1914 – měsíc po vypuknutí války – nastoupil jako praktikant do obchodu „zbožím materiálním“ k Václavu Votýpkovi na Žižkově. Po třech letech dostal výuční list a v lednu 1918 přešel do velkoobchodu drogami, lučebninami a vegetabiliemi Františka Gattermanna, který měl i koncesi na prodej jedů. Zůstal tam jedenáct let a drogerii se věnoval celý život – ještě v roce 1955 vedl prodejnu Chemodrogy.
V lednu 1928 se oženil s modistkou Vlastou Mrzenovou ze Žižkova (její rod má vlastní příběh). Oba krátce před svatbou vystoupili z katolické církve a oddal je farář Církve československé – v tehdejší Praze častá volba mladých lidí. Novomanželé bydleli zpočátku v domě čp. 885 v Riegrově ulici, kde žil i Josefův otec.
V srpnu 1930 se jim narodila dcera Libuše – podle oddacího listu už v Kunraticích, kde rodina zakotvila. 3. února 1938 přišel na svět syn Jaroslav, Libušin mladší bratr. Zemřel 11. srpna 2026 a je pohřben v Kunraticích. Josef se dožil 93 let; zemřel v prosinci 1992 na Chodově, jen pár měsíců po své dceři. Vlasta ho přežila o necelý rok a půl – zemřela 10. dubna 1994 na Proseku, téměř devadesátiletá.
Učitelka z Poličky (1901–1991)
Josefova sestra Žofie šla jinou cestou. Po obecné a měšťanské škole vystudovala Průmyslovou odbornou školu pro ženská povolání a v září 1919 – dva měsíce po matčině smrti – odešla do Poličky jako učitelka obecných a měšťanských škol. Celý život učila domácí nauky a nikdy se nevdala. V roce 1940, kdy za protektorátu musel leckdo dokládat svůj „původ“, učila ve Vlašimi a obeslala fary v Křenku, Přerově, Koryčanech i Nedvědicích – díky jejím žádostem se dochovala většina rodinných dokladů, ze kterých tento příběh vychází. Po válce, v srpnu 1945, odešla učit do pohraničí – na měšťanskou školu v Benešově nad Ploučnicí na Děčínsku, kam pak měla i domovskou příslušnost. Tam učila do února 1950, kdy po nemoci odešla do „dočasného odpočinku“. Na stáří se vrátila k rodině do Kunratic, kde bydlela v Turgeněvově ulici. Zemřela v březnu 1991 ve věku 89 let a je pohřbena na kunratickém hřbitově, kde leží i její neteř Libuše.
Kunratice
V roce 1955 si Libuše Pokorná, dětská zdravotní sestra, vzala na národním výboru v Kunraticích Jiřího Zelenku. Tady se příběh Pokorných spojuje s příběhem Zelenkových.
Narození Josefa, sňatek rodičů a policejní přihlášky jsou doloženy matrikami a archivem; vojenská služba, oba sňatky Františka Pokorného, Josefova kariéra a život Žofie jsou z dokumentů, které schovala rodina (LJ). Křest Františka (1898) a Žofie (1901) se zatím nenašel.




