příběhy rodů

Příběh Čapků

Ze Záluží na Ovčínek – jak se rod Čapků usadil na statku v Rohozově u Chyšek a hospodařil na něm přes sto let, až statek přešel na Koutníky a Mrzeny.

Grunt v Záluží (1654–1707)

Nejstarší Čapky známe z rodinného rodokmenu na MyHeritage, který zřejmě čerpá z pozemkových knih milevského panství. V Záluží u Chyšek měl od roku 1654 grunt čp. 8 Petr Cziapek – rok 1654 je rokem Berní ruly, prvního velkého soupisu všech usedlostí v Čechách. Podle Kroniky Rohozova grunt roku 1688 držel Václav Čapek a roku 1707 se ho ujal Bartoloměj Čapek. Matriky teď ukazují, že právě Václav je náš předek: 16. října 1689 dal se ženou Annou v Chyškách pokřtít syna Šimona. Bartoloměj byl tedy asi Šimonův strýc nebo starší bratr, ne otec, jak tvrdila kronika i MyHeritage. Údaje o Petrovi jsme v matrikách zatím neověřili; Čapkové však v Záluží žili i později – v chyšeckých matrikách 18. století tam najdeme hospodáře Pavla a Jakuba Čapka.

Křest Šimona Čapka ze Záluží (1689)

Rohozov – ves svobodníků

Rohozov nebyl obyčejná poddanská ves. Podle Kroniky obce Rohozov (rodová kronika Chocholů z roku 1875, doplněná 1975 a zveřejněná na josef.chochole.com) tu původně stál jediný svobodnický dvůr Rohozků se sadem, rybníky a ovčínem; v 18. století se postupně dělil na menší usedlosti. Polovinu dvora (čp. 2) koupil 15. října 1753 od Martina Hollsteina za 1 274 zlatých Jan Chochole – předek sousedů Chocholů, kteří o sto let později chodili Mrzenovým dětem za kmotry.

Šimonovy děti ze Záluží (1742–1743)

Grunt čp. 8 v Záluží po Bartolomějovi převzal v roce 1714 Šimon Čapek, a týž rok se 21. listopadu 1714 oženil s Dorotou, dcerou Martina Hrabánka ze Záluží. Za čtrnáct let se jim narodilo osm dětí, zhruba každé dva roky jedno: Martin (1. října 1716), Jakub (1718), Václav (1719), Anna (1721), Dorota (1723), František (1724), Kateřina (1726) a Jan (1728) – za kmotry jim chodili pořád titíž sousedé: sedláci Václav Mataušek a Jan Marvan z Branišovic a šafářka Ludmila Michálková z Hrdnoty. Šimon zemřel mladý: 18. prosince 1730 ho pohřbili ve věku 40 let a farář k zápisu připsal, že zemřel předčasně. O dva roky později pohřbili i malého Jana. Šimonovy děti se pak během jednoho roku oženily a vdaly. 11. listopadu 1742 si dceru Annu vzal Jan Hájek z Branišova a za družbu šel nevěstě její bratr Martin. O rok později, 5. listopadu 1743, byla v chyšeckém kostele sv. Prokopa dvojí svatba: Martin si vzal Ludmilu Tomáškovou, dceru Václava Tomáška ze Stříteže, a hned před nimi si Ludmilin bratr Jan Tomášek vzal Martinovu sestru Dorotu. Obě rodiny si tak „vyměnily“ nevěsty, stejně jako Čapkové s Buriánky o 65 let později.

Sňatek Šimona Čapka a Doroty Hrabánkové (1714)

Kronika Rohozova i rodinný rodokmen na MyHeritage považovaly Martina za syna Václava Čapka, který v roce 1731 bydlel v Rohozově jako podruh u Pilařů a dal tam pokřtít dceru Dorotheu („inquilini“, tedy podruzi). Svatební zápis z roku 1743 ale jasně píše „Martinus filius legitimus post defunctum Simonem Čapek ex pago Záluží“. Podruh Václav byl tedy nejspíš Martinův strýc nebo jiný příbuzný.

Ze Záluží na Ovčínek (1743–1771)

Martin s Ludmilou zprvu žili v Záluží. Tam se jim narodily Dorota (1744), Marie Magdalena (1746), Veronika (1748) a Josef (1749). V roce 1748 Martin koupil grunt čp. 5 v Rohozově, zvaný „Ovčínek“, za 34 kop grošů (podle Kroniky Rohozova, z gruntovní knihy). Od roku 1753 se jejich děti rodí už „z Rohozova“: František (1753), Kateřina (1754) a 12. ledna 1758 syn Jan, budoucí hospodář.

Křest Jana Čapka (1758)

Martin zemřel na statku 31. října 1771, jako sedlák, poddaný panství Milevsko, ve věku 58 let. Narodil se tedy kolem roku 1713. Jan tehdy měl třináct let, a tak na statku do roku 1781 hospodařil Jakub Vlk ze Zbislavi. Kronika ho nazývá Martinovým „švagrem“, matrika ale ukazuje, že to byl jeho zeť: v říjnu 1765 si vzal Martinovu dceru Marii Magdalenu. Když grunt v roce 1781 převzal Jan, přestěhovali se Vlkovi do podružské chalupy čp. 6 vedle statku, které se také říkalo „Ovčínek“. Marie Magdalena tu zemřela v roce 1799, Jakub jako domkář v roce 1822 ve věku 83 let.

Martinova nejstarší dcera Dorota se zřejmě nikdy neprovdala. V listopadu 1818 zemřela na rodném statku čp. 5 „Dorota Čapková, žebračka“, prý ve věku 78 let. Pokud to byla ona, dožila jako chudá stará žena bez vlastního majetku – v rodině bratra, ale se zápisem „žebračka“.

Jan a Alžběta (1778)

Jan Čapek se 27. září 1778 v Chyškách oženil s Alžbětou Sedlákovou, dcerou Václava Sedláka z nedalekého Bezděkova. Alžběta sloužila jako děvečka a byla poddanou panství Nadějkov; sňatkem se stala poddanou Milevska jako její muž. Jejich syn František byl pokřtěn 29. ledna 1786, dcera Veronika se narodila kolem roku 1790. Josefínský katastr z 17. října 1785 zapisuje v Rohozově na čp. 5 právě Jana Čapka (na čp. 2 Jakub Chochole, na čp. 3 sedlák František Koutník). Podle kroniky Jan 7. května 1817 předal grunt synovi Františkovi a odešel na výměnek. Zemřel 12. ledna 1823 jako výměnkář v Rohozově, den po svých 65. narozeninách.

Sňatek Jana Čapka a Alžběty Sedlákové (1778)

Dvojitá svatba (1808)

6. listopadu 1808 se v Chyškách konala dvojitá svatba. Dvaadvacetiletý František Čapek si vzal osmnáctiletou Annu Buriánkovou ze statku čp. 9 v Přeštěnicích – a hned po nich si její bratr František Buriánek vzal Františkovu sestru Veroniku. Dva sedlácké rody si tak „vyměnily“ nevěsty. Mezi svědky byl Jan Koutník, sedlák z Dobřemilic – a o 34 let později si jeho syn Jakub vzal Františkovu dceru.

Sňatek Františka Čapka a Anny Buriánkové (1808)

Kateřina a konec Čapků na Rohozově (1822–1863)

Ve stabilním katastru z 18. března 1833 je na čp. 5 zapsán František Čapek, sedlák. Hospodařil tu až do stáří a zemřel na výminku 26. října 1847. Anna ho přežila o deset let; zemřela „věkem a slabostí“ 2. dubna 1858. Jejich dcera Kateřina, narozená 17. dubna 1822, se 15. listopadu 1842 provdala za osmnáctiletého Jakuba Koutníka – a statek tím přešel na Koutníky. Kateřina zemřela náhle na mrtvici v prosinci 1858, jen osm měsíců po své matce, Jakub v květnu 1862.

Sňatek Jakuba Koutníka a Kateřiny Čapkové (1842)

Jejich dcera Kateřina Koutníková se v lednu 1863 vdala za Josefa Mrzenu a statek čp. 5 v Rohozově tak převzali Mrzenovi. Pokračování vypráví příběh Mrzenů.

Doloženo matrikami fary Chyšky (SOA Třeboň): sňatky 1742, 1743, 1778, 1808, 1842, křty 1731, 1744–1758, 1786, 1822, úmrtí 1771, 1847, 1858; seznamy držitelů z katastrů 1785 a 1833 podle Kroniky obce Rohozov. Grunt v Záluží (1654, 1707, 1714), koupě statku v Rohozově (1748) a článek Petr – Bartoloměj – Šimon jsou zatím jen podle kroniky a rodinného rodokmenu na MyHeritage.

Další příběhy rodů

Příběh ZelenkovýchOd chalupníků z Nové Vsi a tkalců z podkrkonošské Lomnice přes vesnické učitele na Mělnicku až po pražského dispečera – sedm generací a jedno jméno, které se cestou změnilo ze Zelinky na Zelenku.Příběh PokornýchVojenský muzikant z Křenku, sedmnáctiletá nevěsta z moravských Koryčan, drogista ze Žižkova a učitelka, která nikdy neopustila rodinu – tři generace Pokorných mezi Brandýsem a Kunraticemi.Příběh MrzenůSedláci od Milevska, deset dětí na statku v Rohozově a řezník, který odešel do Prahy – Mrzenovi od Něžovic až po žižkovskou modistku Vlastu.Příběh BendovýchFamilianti z Kluků, syn, který se stal řídícím učitelem, krejčovská dcera z Veltrus a vdova z Ondřejova – rod babičky Jaroslava Zelenky.Příběh HeřmanovýchEvangelický švec a vysloužilec, katolická mlynářka z Kutné Hory, hajný z Vápna a švadlena z Bubenče – rod Boženy Heřmanové, babičky Jiřího Zelenky.Příběh MayerovýchPražští truhláři, dvojčata ze Spálené ulice, obchodník, který skončil v Drážďanech, a jeho syn – raněný desátník, který dal své jméno cizí dívce.Příběh ŠišmovýchKovářův syn z Nedvědic, domkáři z Koryčan, dva hroby v jednom roce a sirotek, který odešel do Prahy – moravská větev Pokorných.Příběh KotkovýchSedláci z Vinoře, chalupníci z Ostrova a rolníci ze Záp u Brandýsa – rod Anny, matky Vlasty Mrzenové, která se ve dvaatřiceti vdala za žižkovského uzenáře.Příběh Ledvinů a ŠírůChalupníci a familianti ze Stránky u Brandýsa – sousedé z čísel 10 a 14, mladá vdova, která se vdávala třikrát, a dvě svatby, které spojily Ledviny s Kotky.Příběh SrbkovýchSedláci z Předboje čp. 5, ovčáci Kotrbové a dvě století na jednom statku – nejstarší doložená větev rodokmenu.Rohozov a statek OvčínekMalá ves u Chyšek, kde se za tři sta let sešli svobodníci, poddaní sedláci, podruzi, Židé i rytíři – a kde na statku čp. 5 hospodařili Čapkové, Koutníci a Mrzenovi. Podle Kroniky Rohozova.Kaudelkové z KosmonosRychtář Pavel, zahradníkova dcera ze zámecké zahrady, baráčník Vojtěch a domkáři Dutíkové z Bradlce – nejstarší větev Heřmanových, sahající až do roku 1673.Klementové z Budohostic a VeltrusSvobodníci z Budohostic, porodní bába Anna, knížecí myslivec Vacek a krejčí Jan z Veltrus – rod Marie Klementové, babičky Jaroslava Zelenky.Havláskové z DobřemilicKoutníci, kterým se říkalo podle chalupy, sedlák Jan z Přeštěnic a dva pohřby v jednom jaru – rod Kateřiny Koutníkové, prababičky Vlasty.Viktor Mayer a továrna na nábytekNejmladší syn truhláře Michaela Mayera postavil velkou pražskou továrnu na nábytek, dodával stolařské práce pro Národní muzeum – a po třiceti letech stál před soudem pro úpadek.Veškrnové a Černí z KřenkuRychtáři a sedláci z vesnice u Staré Boleslavi – pět generací od svatby v roce 1694, dva Josefové Veškrnové, otec, který zemřel šest dní po křtu syna, a kmotra ze špitálu.Šorfové a Svatí z PeckyRychtářův syn ze Žďáru, dvě sestry Pokorné z Nové Vsi, tkalci z Pecky pod Kozákovem a svatba, ke které bylo třeba povolení konzistoře.