příběhy rodů

Příběh Heřmanových

Evangelický švec a vysloužilec, katolická mlynářka z Kutné Hory, hajný z Vápna a švadlena z Bubenče – rod Boženy Heřmanové, babičky Jiřího Zelenky.

Švec a vysloužilec ze Sovínek (polovina 19. století)

Štěpán Heřman byl vysloužilý desátník a ševcovský mistr v městysi Sovínky u Mladé Boleslavi, v čísle 28. Byl evangelík augsburského (luterského) vyznání – v Pojizeří, kde se protestantská víra udržela i v tajnosti a po toleranci zase rozkvetla, to nebylo nic zvláštního. Jeho otec Josef byl domkářem ve stejném městysi.

Křest Štěpána Heřmana (1810)

Štěpán si ale vzal katoličku – Barboru, dceru mlynáře Josefa Karnice z Kutné Hory. Smíšené manželství mělo své podmínky: ženich se musel písemně zavázat, že syny vychová v katolické víře.

Křest Barbory Anny Karnikové (1818)

Spor o křest (1850)

Jejich syn Jaroslav se narodil 14. května 1850 a pokřtil ho evangelický farář. Pak ale přišel úřední zásah. Štěpán tvrdil, že se ke katolické výchově synů upsal „z přinucení“ – podkrajská vláda v Mladé Boleslavi přesto rozhodla, že Jaroslav má být považován za katolíka, a farář to v březnu 1851 dopsal do matriky jako nota bene. Malý chlapec se tak stal předmětem náboženského sporu dřív, než uměl mluvit.

Křest Jaroslava Heřmana

Soustružník a hajný (1874–1902)

Jaroslav se vyučil soustružníkem a sloužil jako zemský obránce (u zeměbrany). Rodina mezitím hospodařila v Bradlci čp. 7. Hned vedle, v čísle 6, vyrůstala Veronika Dutíková – a její dcera Barbora Johannová z Bílé Hlíny se stala Jaroslavovou ženou. Vzali se 19. května 1874 v Bílé Hlíně. Ženich byl stále zapsán jako „nekatolík“ a znovu se musel písemně zavázat ke katolické výchově dětí; protokol o tom se uložil v děkanském archivu.

Sňatek Jaroslava Heřmana a Barbory Johanové

Jaroslav se pak stal hajným. V lednu 1888 sloužil ve Vápně u Českého Dubu, v hájovně čp. 53, a tam se mu 11. ledna v šest ráno narodila dcera Božena.

Křest Boženy Heřmanové

Do Prahy (1902–1914)

V roce 1902 získal Jaroslav domovské právo v Praze a rodina se přestěhovala do Holešovic a Bubenče. Božena se vyučila švadlenou. V únoru 1906 porodila v zemské porodnici u sv. Apolináře dceru Růženu – jako svobodná matka. Kdo byl otcem, matrika neříká.

Narození Růženy Mayerové (Heřmanové)

Barbora zemřela před rokem 1914. Jaroslav se dožil penze („hajný ve výslužbě“) a s Barborou leží ve společném hrobě; jejich porcelánová fotografie z náhrobku se v rodině dochovala.

V listopadu 1914 se Božena v Bubenči vdala za Karla Ludvíka Mayera – a s ním pokračuje příběh Mayerových.

Křty Jaroslava (1850) a Boženy (1888), sňatek 1874 a Boženin sňatek 1914 jsou doloženy matrikami (SOA Litoměřice, AHMP). Pražská léta a hrob podle rodinných dokladů a vzpomínek (LJ).

Další příběhy rodů

Příběh ZelenkovýchOd chalupníků z Nové Vsi a tkalců z podkrkonošské Lomnice přes vesnické učitele na Mělnicku až po pražského dispečera – sedm generací a jedno jméno, které se cestou změnilo ze Zelinky na Zelenku.Příběh PokornýchVojenský muzikant z Křenku, sedmnáctiletá nevěsta z moravských Koryčan, drogista ze Žižkova a učitelka, která nikdy neopustila rodinu – tři generace Pokorných mezi Brandýsem a Kunraticemi.Příběh MrzenůSedláci od Milevska, deset dětí na statku v Rohozově a řezník, který odešel do Prahy – Mrzenovi od Něžovic až po žižkovskou modistku Vlastu.Příběh BendovýchFamilianti z Kluků, syn, který se stal řídícím učitelem, krejčovská dcera z Veltrus a vdova z Ondřejova – rod babičky Jaroslava Zelenky.Příběh MayerovýchPražští truhláři, dvojčata ze Spálené ulice, obchodník, který skončil v Drážďanech, a jeho syn – raněný desátník, který dal své jméno cizí dívce.Příběh ŠišmovýchKovářův syn z Nedvědic, domkáři z Koryčan, dva hroby v jednom roce a sirotek, který odešel do Prahy – moravská větev Pokorných.Příběh KotkovýchSedláci z Vinoře, chalupníci z Ostrova a rolníci ze Záp u Brandýsa – rod Anny, matky Vlasty Mrzenové, která se ve dvaatřiceti vdala za žižkovského uzenáře.Příběh Ledvinů a ŠírůChalupníci a familianti ze Stránky u Brandýsa – sousedé z čísel 10 a 14, mladá vdova, která se vdávala třikrát, a dvě svatby, které spojily Ledviny s Kotky.Příběh SrbkovýchSedláci z Předboje čp. 5, ovčáci Kotrbové a dvě století na jednom statku – nejstarší doložená větev rodokmenu.Příběh ČapkůZe Záluží na Ovčínek – jak se rod Čapků usadil na statku v Rohozově u Chyšek a hospodařil na něm přes sto let, až statek přešel na Koutníky a Mrzeny.Rohozov a statek OvčínekMalá ves u Chyšek, kde se za tři sta let sešli svobodníci, poddaní sedláci, podruzi, Židé i rytíři – a kde na statku čp. 5 hospodařili Čapkové, Koutníci a Mrzenovi. Podle Kroniky Rohozova.Kaudelkové z KosmonosRychtář Pavel, zahradníkova dcera ze zámecké zahrady, baráčník Vojtěch a domkáři Dutíkové z Bradlce – nejstarší větev Heřmanových, sahající až do roku 1673.Klementové z Budohostic a VeltrusSvobodníci z Budohostic, porodní bába Anna, knížecí myslivec Vacek a krejčí Jan z Veltrus – rod Marie Klementové, babičky Jaroslava Zelenky.Havláskové z DobřemilicKoutníci, kterým se říkalo podle chalupy, sedlák Jan z Přeštěnic a dva pohřby v jednom jaru – rod Kateřiny Koutníkové, prababičky Vlasty.Viktor Mayer a továrna na nábytekNejmladší syn truhláře Michaela Mayera postavil velkou pražskou továrnu na nábytek, dodával stolařské práce pro Národní muzeum – a po třiceti letech stál před soudem pro úpadek.Veškrnové a Černí z KřenkuRychtáři a sedláci z vesnice u Staré Boleslavi – pět generací od svatby v roce 1694, dva Josefové Veškrnové, otec, který zemřel šest dní po křtu syna, a kmotra ze špitálu.Šorfové a Svatí z PeckyRychtářův syn ze Žďáru, dvě sestry Pokorné z Nové Vsi, tkalci z Pecky pod Kozákovem a svatba, ke které bylo třeba povolení konzistoře.