Havláskové z Dobřemilic
Koutníci, kterým se říkalo podle chalupy, sedlák Jan z Přeštěnic a dva pohřby v jednom jaru – rod Kateřiny Koutníkové, prababičky Vlasty.
Koutníci patřili k nejstarším rodům malé vsi Dobřemilice u Chyšek na Milevsku. Už roku 1654 tu na gruntu čp. 10 hospodařil Václav Koutník a jeho potomci se během sto let rozrostli na půl vsi. Starší dějiny rodu vypráví příběh Rohozova; tady jde o větev, ze které pochází Kateřina Koutníková, prababička Vlasty Mrzenové.
Chalupa „u Havlásků“
Vojtěch Koutník, pokřtěný 30. března 1737, byl synem podruha Víta. Vlastní střechu získal až v roce 1772, když koupil chalupu čp. 7 od vdovy po Jakubu Havláskovi. A na vsi se nemění jména domů, ale lidí: Vojtěcha od té doby nikdo nevolal jinak než Havlásek. Když v dubnu 1791 zemřela jeho žena Kateřina, zapsal ji farář jako „vdovu po Vojtěchovi Koutníkovi neb Havláskovi“.
Přezdívka přešla na syna. Josef Koutník převzal chalupu v roce 1790 a v matrice ho farář zapisoval už jen jako „Josefa Havláska“. Právě díky tomu víme, kdo byl jeho otec – kronika obce to tvrdila a přezdívka v matrikách to potvrdila. Josefův vlastní křest se ale zatím najít nepodařilo, a ani svatba s manželkou Mariannou. Josef zemřel nejspíš v roce 1806 – v lednu mu umřel malý syn Matěj a v listopadu už byl při svatbě syna Jana „zesnulý“.
Jan z Dobřemilic do Přeštěnic
Syn Jan Koutník se narodil 31. května 1785 v chalupě čp. 7. Byl mu jednadvacet a otce už neměl, když se 23. listopadu 1806 oženil s devatenáctiletou Veronikou Koptišovou z Líšnice – dcerou sedláka, kterému se tam pro změnu říkalo „Koptiš aneb Havel“. V Dobřemilicích se jim rodily děti; dcera Rozálie roku 1818 ještě v čp. 7.
Kolem roku 1825 se rodina přestěhovala do sousedních Přeštěnic, kde Jan hospodařil na statku čp. 16; dobřemilickou chalupu prodal Janu Práškovi až v březnu 1832. Přeštěnice už patřily k faře v Milevsku, a tak se tu děti křtily jinde než jejich starší sourozenci. Narodila se tu i Veronika (1826); farář jí do křestního zápisu poctivě připsal i oba páry prarodičů. Syn Jakub se v roce 1842 – ještě jako osmnáctiletý – přiženil na statek Čapků v Rohozově.
Jaro 1862
Jan Koutník dožil v Přeštěnicích jako výminkář. Zemřel 17. dubna 1862 „na sešlost stářím“; farář mu připsal sedmdesát let, ve skutečnosti mu bylo skoro sedmasedmdesát. O pouhých patnáct dní později, 2. května, zemřel v Rohozově i jeho syn Jakub – bylo mu třicet osm let a byl už vdovec. Na statku čp. 5 zůstaly sirotky – nejstarší Kateřině bylo osmnáct. Jak se s tím vyrovnali, vypráví příběh Mrzenů.
Co zatím chybí: křest Josefa Koutníka (asi 1764 – v Chyškách, Milevsku ani Nadějkově není), jeho sňatek s Mariannou a Mariannino rodné příjmení (snad Š…ová z Božetic).



