příběhy rodů

Johannové z Bílé Hlíny

Podruh z Mužského, který si koupil domek v Bílé Hlíně, chalupníci Bartošovi z Bukoviny a nádeník Jan, jehož dcera Barbora si vzala hajného Jaroslava Heřmana. Větev Heřmanových.

Johannové patří k rodu Heřmanových. Vede k nim Barbora Johannová, která si v roce 1874 vzala hajného Jaroslava Heřmana. Její předci byli drobní lidé z kraje pod Mnichovým Hradištěm – podruzi, nádeníci a domkáři z Bílé Hlíny a Bukoviny. Faráři jméno psali různě: Johan, Johann, Jochan.

Z Mužského do Bukoviny (1769–1811)

Nejstarší Johann, o kterém víme, žil v Mužském pod Mužským vrchem (fara Boseň, panství Klášter). Se ženou Kateřinou tu měl syna Jana – nejspíš je to ten Jan, pokřtěný 12. září 1769 v kostele sv. Václava v Bosni. Že rodina pocházela odtud, prozradil křest Janova syna v roce 1804, kde je otec zapsán jako „podruh z Mužský čp. 20“.

  1. června 1802 se Jan oženil v Horní Bukovině s Annou, dcerou chalupníka Václava Bartoše z čp. 1. Anna se narodila 24. března 1776 v Bukovině čp. 1. Její otec byl vdovec, když si v roce 1774 vzal Marii Šnajdrovou (Schneiderovou), dceru Josefa Schneidera z Boskova (?) – faráři ji později zapisovali všelijak, jednou jako Čížkovou, jindy jako Ro…manovou. Mladí Johannovi bydleli jako podruzi u Anniných rodičů. Starý Václav zemřel v září 1805 v osmdesáti letech, jeho vdova Marie ho přežila o sedmnáct let. V soupisu poddaných z let 1806 a 1810 jsou Bartošovi zapsáni mezi podruhy – grunt už tehdy hospodařil někdo jiný.

Johannovým se v Bukovině narodili synové Josef (1804), Jiří (asi 1806) a Jan (červenec 1809) a dcera Anna (1811).

Domek čp. 37 v Bílé Hlíně (1811–1868)

V roce 1811 si Jan konečně pořídil vlastní střechu. Od Františka Švěrmy koupil v sousední Bílé Hlíně nově postavený domek čp. 37 za 240 zlatých. Domek stál na panském (dominikálním) pozemku, a tak ho vrchnost zapsala do knih až v listopadu 1820. Syn Václav (1814) je v matrice ještě zapsán „v Bukovině čp. 37“, dcera Kateřina (1816) už v Bílé Hlíně.

Soupis poddaných z roku 1828 zachytil celou rodinu: „Jan Johan 57, domkář; žena 55; děti Jiří 22 – voják, Josef 25, Anna 17, Kateřina 10, Jan 20, Václav 15.“ Písař ženu zapsal jako Kateřinu – nejspíš omylem, protože v matrikách je pořád Anna.

V dubnu 1845 převzal domek syn Jiří, který se vrátil z vojny, za 100 zlatých. Starý Jan zemřel 24. listopadu 1851 v čp. 37 „sešlostí věkem“, podle matriky v 75 letech. Jiří zemřel v roce 1856 a domek pak připadl jeho vdově Anně.

Nádeník Jan a Veronika z Bradlce (1844–1874)

Prostřední syn Jan zůstal v Bílé Hlíně jako nádeník. 22. července 1844 si vzal Veroniku Dutíkovou z Bradlce, dceru krejčího a chalupníka Františka Putíka (o Putících vypráví samostatný příběh). Bydleli nejdřív v rodném domku čp. 37, později v sousedním čp. 38. Nejstarší syn Jan přišel na svět už o Vánocích 1842, rok a půl před svatbou rodičů, a zemřel mladý v roce 1869. Pak se narodil syn Václav (1846) a 13. ledna 1854 dcera Barbora.

  1. května 1874 se Barbora v Bílé Hlíně vdala za Jaroslava Heřmana, syna vysloužilého vojáka ze Sovínek. Putovala s ním po hájovnách – Klokočka, Rečkov, Vápno – a nakonec do Prahy – a dál pokračuje příběh Heřmanových.

Jan s Veronikou dožili u syna Václava v Násedlnici u Bakova nad Jizerou, v domku čp. 17. Veronika tam zemřela 15. února 1887 v 69 letech, Jan o dva a půl roku později, 17. září 1889, „sešlostí věkem“ v osmdesáti.

Co zatím chybí: jistý křest Jana Johana st. (kandidát z roku 1769 je o pár let starší, než udávají pozdější zápisy); sňatek jeho rodičů v Bosni.

Další příběhy rodů

Příběh ZelenkovýchOd chalupníků z Nové Vsi a tkalců z podkrkonošské Lomnice přes vesnické učitele na Mělnicku až po pražského dispečera – sedm generací a jedno jméno, které se cestou změnilo ze Zelinky na Zelenku.Příběh PokornýchVojenský muzikant z Křenku, sedmnáctiletá nevěsta z moravských Koryčan, drogista ze Žižkova a učitelka, která nikdy neopustila rodinu – tři generace Pokorných mezi Brandýsem a Kunraticemi.Příběh MrzenůSedláci od Milevska, deset dětí na statku v Rohozově a řezník, který odešel do Prahy – Mrzenovi od Něžovic až po žižkovskou modistku Vlastu.Příběh BendovýchFamilianti z Kluků, syn, který se stal řídícím učitelem, krejčovská dcera z Veltrus a vdova z Ondřejova – rod babičky Jaroslava Zelenky.Příběh HeřmanovýchEvangelický švec a vysloužilec, katolická mlynářka z Kutné Hory, hajný z Vápna a švadlena z Bubenče – rod Boženy Heřmanové, babičky Jiřího Zelenky.Příběh MayerovýchPražští truhláři, dvojčata ze Spálené ulice, obchodník, který skončil v Drážďanech, a jeho syn – raněný desátník, který dal své jméno cizí dívce.Příběh ŠišmovýchKovářův syn z Nedvědic, domkáři z Koryčan, dva hroby v jednom roce a sirotek, který odešel do Prahy – moravská větev Pokorných.Příběh KotkovýchSedláci z Vinoře, chalupníci z Ostrova a rolníci ze Záp u Brandýsa – rod Anny, matky Vlasty Mrzenové, která se ve dvaatřiceti vdala za žižkovského uzenáře.Příběh Ledvinů a ŠírůChalupníci a familianti ze Stránky u Brandýsa – sousedé z čísel 10 a 14, mladá vdova, která se vdávala třikrát, a dvě svatby, které spojily Ledviny s Kotky.Příběh SrbkovýchSedláci z Předboje čp. 5, ovčáci Kotrbové a dvě století na jednom statku – nejstarší doložená větev rodokmenu.Příběh ČapkůZe Záluží na Ovčínek – jak se rod Čapků usadil na statku v Rohozově u Chyšek a hospodařil na něm přes sto let, až statek přešel na Koutníky a Mrzeny.Rohozov a statek OvčínekMalá ves u Chyšek, kde se za tři sta let sešli svobodníci, poddaní sedláci, podruzi, Židé i rytíři – a kde na statku čp. 5 hospodařili Čapkové, Koutníci a Mrzenovi. Podle Kroniky Rohozova.Kaudelkové z KosmonosRychtář Pavel, zahradníkova dcera ze zámecké zahrady, baráčník Vojtěch a domkáři Dutíkové z Bradlce – nejstarší větev Heřmanových, sahající až do roku 1673.Klementové z Budohostic a VeltrusSvobodníci z Budohostic, porodní bába Anna, knížecí myslivec Vacek a krejčí Jan z Veltrus – rod Marie Klementové, babičky Jaroslava Zelenky.Havláskové z DobřemilicKoutníci, kterým se říkalo podle chalupy, sedlák Jan z Přeštěnic a dva pohřby v jednom jaru – rod Kateřiny Koutníkové, prababičky Vlasty.Viktor Mayer a továrna na nábytekNejmladší syn truhláře Michaela Mayera postavil velkou pražskou továrnu na nábytek, dodával stolařské práce pro Národní muzeum – a po třiceti letech stál před soudem pro úpadek.Veškrnové a Černí z KřenkuRychtáři a sedláci z vesnice u Staré Boleslavi – pět generací od svatby v roce 1694, dva Josefové Veškrnové, otec, který zemřel šest dní po křtu syna, a kmotra ze špitálu.Šorfové a Svatí z PeckyRychtářův syn ze Žďáru, dvě sestry Pokorné z Nové Vsi, tkalci z Pecky pod Kozákovem a svatba, ke které bylo třeba povolení konzistoře.Putíkové (Dutíkové) z BradlceChalupníci a domkáři z Bradlce u Mladé Boleslavi – od Václava Putíka, který chalupu převzal v roce 1682, přes domek postavený na otcově gruntu až k vojákovi a krejčímu Františkovi. Větev Heřmanových přes Veroniku Dutíkovou.Žilové ze SulkovceHudebník z Jimramova, vesnický učitel, švec, který se stěhoval z domku do domku, a porodní bába z Bystrého – moravsko-česká větev Šišmových.Svatí a Khunové z PeckyChalupník ze Stavu, jeho syn tkadlec a měšťan v Pecce, familianti Khunové a sedlák Anton z Lhoty – předci Marie Šorfové, babičky Václava Zelenky.