příběhy rodů

Putíkové (Dutíkové) z Bradlce

Chalupníci a domkáři z Bradlce u Mladé Boleslavi – od Václava Putíka, který chalupu převzal v roce 1682, přes domek postavený na otcově gruntu až k vojákovi a krejčímu Františkovi. Větev Heřmanových přes Veroniku Dutíkovou.

Putíkové žili v Bradlci u Mladé Boleslavi přes sto padesát let. Bradlec patřil k panství Mnichovo Hradiště a jeho pozemkové knihy se zachovaly – díky nim víme, kdo kdy převzal chalupu, za kolik a co komu musel vyplatit. Faráři v Kosmonosích jméno zapisovali různě: Putík, Pütik, později i Dutík. Do rodokmenu se tato větev dostala přes Veroniku Dutíkovou, babičku Boženy Heřmanové.

Chalupa Nejedlovská (1669–1756)

Nejstarší Putík, o kterém víme, je Václav Putík. V urbáři z roku 1669 ještě na chalupě sedí Jan Nejedlý – po něm dostala jméno. Podle pozemkové knihy převzal 29. srpna 1682 v Bradlci chalupu zvanou Nejedlovská za 60 kop míšeňských a splácel ji až do roku 1702. Po jeho smrti zůstala vdova Dorota a děti Václav, Jiřík, Dorota, Marina a Alžběta.

  1. ledna 1729 chalupu koupil za 200 kop Jakub Putík – „od Václava Putíka, otce svého“. S manželkou Kateřinou tu měl syny Jakuba, Václava a Jana. Když se Jakub stařec rozhodl hospodářství předat, prodal 15. ledna 1756 chalupu „sobě, manželce a budoucím potomkům“ prostřednímu synovi Václavovi. Ten pak ještě dvacet let splácel bratrům jejich díly.

Sedlák Václav a jeho synové (1735–1822)

Václav Putík, pokřtěný 16. ledna 1735, hospodařil v Bradlci na čp. 5. Se ženou Annou měl syny Josefa Kalasance (1759), Václava a Františka. Rodový grunt nakonec převzal František; starší Václav se 1. února 1778 oženil s Annou Wittmajerovou (?), dcerou krejčího z Hrdlořez, a zůstal zatím jako podruh u otce.

Mladý Václav ale chtěl vlastní střechu nad hlavou. Postavil si novou chalupu na kusu otcova gruntu a 15. srpna 1789 ji od otce za 80 zlatých koupil – tak vzniklo bradlecké čp. 2. Starý Václav se dožil úctyhodného věku: zemřel 25. října 1822 jako výminkář, podle matriky v 89 letech.

František – voják, krejčí a chalupník (1779–1841)

František, syn Václava a Anny, se narodil 24. května 1779. Jako mladík byl odveden na vojnu – v soupisu poddaných z roku 1806 je u jeho jména poznámka „voják“ a v roce 1810 je doma „na dovolené“. Mezitím se vyučil krejčím. 19. května 1802 koupil od otce domek čp. 2 i s pěti strychy polí a zahrádkou za 250 zlatých a otci v něm nechal výminek – byt ve světnici, kus pole a obilí.

  1. září 1806 si v Kosmonosích vzal Veroniku Kaudelkovou, dceru domkáře Vojtěcha Kaudelky (o Kaudelcích vypráví samostatný příběh). Do roku 1824 se jim narodilo nejméně devět dětí; řada z nich zemřela malá, a tak se jména opakovala – dvě Alžběty, několik Václavů.

Rok 1824 byl pro rodinu těžký. V lednu se narodil syn Josef, 23. února Veronika zemřela „na vnitřní zápal“ a malý Josef ji přežil jen o dva měsíce. František zůstal s dětmi sám – a už 3. června 1824 se ve čtyřiačtyřiceti letech znovu oženil s šestadvacetiletou Marií Weldovou z Kosmonos. V listopadu 1825 se jim narodila dcera Barbora.

Soupis poddaných z roku 1828 zachytil celou domácnost: „Franz Putík, 47 let, chalupník; žena Marie 29; děti Jan 19 – voják, Anna 18, Kateřina 17, Václav 14, Veronika 10, Alžběta 6.“ Krátce nato si František s Václavem Honcem domy vyměnil a rodina se přestěhovala na čp. 6. Tam František 9. března 1841 zemřel jako výminkář a v roce 1848 i jeho vdova Marie.

Veronika odchází do Bílé Hlíny (1844)

Františkova dcera Veronika, narozená 7. března 1818 v domku čp. 2, ztratila matku v šesti letech. 22. července 1844 se v Bílé Hlíně provdala za nádeníka Jana Johana. Jejich dcera Barbora si v roce 1874 vzala Jaroslava Heřmana – a tak se bradlecká krev Putíků dostala do rodu Heřmanových a přes Boženu Heřmanovou až k Zelenkům.

Co zatím chybí: sňatek sedláka Václava ( 1735) s Annou; kdo byl syn Jan (* asi 1809) ze soupisu 1828, který v matrikách chybí.*

Další příběhy rodů

Příběh ZelenkovýchOd chalupníků z Nové Vsi a tkalců z podkrkonošské Lomnice přes vesnické učitele na Mělnicku až po pražského dispečera – sedm generací a jedno jméno, které se cestou změnilo ze Zelinky na Zelenku.Příběh PokornýchVojenský muzikant z Křenku, sedmnáctiletá nevěsta z moravských Koryčan, drogista ze Žižkova a učitelka, která nikdy neopustila rodinu – tři generace Pokorných mezi Brandýsem a Kunraticemi.Příběh MrzenůSedláci od Milevska, deset dětí na statku v Rohozově a řezník, který odešel do Prahy – Mrzenovi od Něžovic až po žižkovskou modistku Vlastu.Příběh BendovýchFamilianti z Kluků, syn, který se stal řídícím učitelem, krejčovská dcera z Veltrus a vdova z Ondřejova – rod babičky Jaroslava Zelenky.Příběh HeřmanovýchEvangelický švec a vysloužilec, katolická mlynářka z Kutné Hory, hajný z Vápna a švadlena z Bubenče – rod Boženy Heřmanové, babičky Jiřího Zelenky.Příběh MayerovýchPražští truhláři, dvojčata ze Spálené ulice, obchodník, který skončil v Drážďanech, a jeho syn – raněný desátník, který dal své jméno cizí dívce.Příběh ŠišmovýchKovářův syn z Nedvědic, domkáři z Koryčan, dva hroby v jednom roce a sirotek, který odešel do Prahy – moravská větev Pokorných.Příběh KotkovýchSedláci z Vinoře, chalupníci z Ostrova a rolníci ze Záp u Brandýsa – rod Anny, matky Vlasty Mrzenové, která se ve dvaatřiceti vdala za žižkovského uzenáře.Příběh Ledvinů a ŠírůChalupníci a familianti ze Stránky u Brandýsa – sousedé z čísel 10 a 14, mladá vdova, která se vdávala třikrát, a dvě svatby, které spojily Ledviny s Kotky.Příběh SrbkovýchSedláci z Předboje čp. 5, ovčáci Kotrbové a dvě století na jednom statku – nejstarší doložená větev rodokmenu.Příběh ČapkůZe Záluží na Ovčínek – jak se rod Čapků usadil na statku v Rohozově u Chyšek a hospodařil na něm přes sto let, až statek přešel na Koutníky a Mrzeny.Rohozov a statek OvčínekMalá ves u Chyšek, kde se za tři sta let sešli svobodníci, poddaní sedláci, podruzi, Židé i rytíři – a kde na statku čp. 5 hospodařili Čapkové, Koutníci a Mrzenovi. Podle Kroniky Rohozova.Kaudelkové z KosmonosRychtář Pavel, zahradníkova dcera ze zámecké zahrady, baráčník Vojtěch a domkáři Dutíkové z Bradlce – nejstarší větev Heřmanových, sahající až do roku 1673.Klementové z Budohostic a VeltrusSvobodníci z Budohostic, porodní bába Anna, knížecí myslivec Vacek a krejčí Jan z Veltrus – rod Marie Klementové, babičky Jaroslava Zelenky.Havláskové z DobřemilicKoutníci, kterým se říkalo podle chalupy, sedlák Jan z Přeštěnic a dva pohřby v jednom jaru – rod Kateřiny Koutníkové, prababičky Vlasty.Viktor Mayer a továrna na nábytekNejmladší syn truhláře Michaela Mayera postavil velkou pražskou továrnu na nábytek, dodával stolařské práce pro Národní muzeum – a po třiceti letech stál před soudem pro úpadek.Veškrnové a Černí z KřenkuRychtáři a sedláci z vesnice u Staré Boleslavi – pět generací od svatby v roce 1694, dva Josefové Veškrnové, otec, který zemřel šest dní po křtu syna, a kmotra ze špitálu.Šorfové a Svatí z PeckyRychtářův syn ze Žďáru, dvě sestry Pokorné z Nové Vsi, tkalci z Pecky pod Kozákovem a svatba, ke které bylo třeba povolení konzistoře.Žilové ze SulkovceHudebník z Jimramova, vesnický učitel, švec, který se stěhoval z domku do domku, a porodní bába z Bystrého – moravsko-česká větev Šišmových.Svatí a Khunové z PeckyChalupník ze Stavu, jeho syn tkadlec a měšťan v Pecce, familianti Khunové a sedlák Anton z Lhoty – předci Marie Šorfové, babičky Václava Zelenky.Johannové z Bílé HlínyPodruh z Mužského, který si koupil domek v Bílé Hlíně, chalupníci Bartošovi z Bukoviny a nádeník Jan, jehož dcera Barbora si vzala hajného Jaroslava Heřmana. Větev Heřmanových.